I když nejsem zrovna fanouškem Milionu chvilek pro demokracii, na kterém mi vadí vágnost a planě moralizující povaha mnohých jeho požadavků, jeden z jejich návrhů vnímám v zásadě pozitivně. Je jím legitimní přání, aby se snížila volební procentuální hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny pro koalice. Popravdě nejde o plán nový, již v minulosti byl ve hře, dokonce skončil i na Ústavním soudě.
V Česku kandidující strany a hnutí musí ve volbách do sněmovny překročit uzavírací klauzuli ve výši 5 procent, ale pro dvojkoalice platí 10, pro trojkoalice 15 procent a neuvěřitelných 20 procent získaných hlasů pro čtyřkoalice. To opravdu není málo a v principu je to hranice nespravedlivá a hlavně nelogická.
Lze sice obecně rozumět uzavíracím klauzulím, jejich smyslem je zefektivnění vládnutí a politického systému jako takového. Sněmovna složená z „pidi straniček“ o dvou nebo třech mandátech by asi opravdu nebyla funkční. Stačí, jaký „nepořádek a zmatky“ tam vládnou nyní. Určité uzavírací klauzule jsou skoro ve všech demokratických státech světa, kde se volí poměrným systémem. U většinového nepřipadá v úvahu z povahy věci. Nicméně enormní navyšování hranice u koalic, jako se to děje nyní, mi přijde nelogické. Pokud je smyslem uzavíracích klauzulí zefektivňovat a stmelovat systém, proč tak drasticky útočí na utváření předvolebních koalic?
Není snad koalice právě důkazem sjednocení? Ještě bych pochopil mírné navýšení pro dvojkoalice například na sedm místo dnešních deseti procent či u trojkoalice na deset místo patnácti procent, ale prosté „humpolácké“ sčítání – kdy každý prvek koalice musí dosáhnout pěti procent – je nesystémové a hloupé. I student prvního ročníku politologie ví, že když se spojí tři strany po jednom procentu, tak to dohromady ve volbách tři procenta prostě nehodí. Laik si sice řekne: 1 plus 1 plus 1 jsou 3, ale v politice to tak prostě nefunguje. Vzpomeňme například volební uskupení Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové, které pro volby v roce 2013 integrovalo 9 stran a hnutí s průměrnou podporou okolo půl procenta, ale místo výsledku okolo 4 procent dostalo jen 0,42 procent hlasů.
Dalším aspektem je, že lidé mnohdy hlasují na základě ovlivnění předvolebními průzkumy. To zákonitě vede nemalou skupinu lidí k obavám z propadnutí jejich hlasu, případě ke „strategické“ podpoře některé z partají, které mají – alespoň podle jejich názoru – větší šanci překročit uzavírací hranici. A když někdo vidí deseti-, patnácti- či dokonce dvacetiprocentní hranici, tak se o svůj hlas bojí násobně více. A pro koalice je to další handicap při získávání hlasů.
Važme si toho, když se politické strany a hnutí chtějí sdružovat již před volbami. Je to i lépe čitelné a předvídatelné pro nás voliče. A neházejme jim klacky pod nohy.
Autor je právník.
