Jedním ze zdejších levicových evergreenů je zavedení tzv. zálohovaného výživného. Pokud mne paměť neklame, tak se o něm hovoří více než deset let. Aktuálně je opět na stole. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) pod vedením sociální demokratky Jany Maláčové znovu vstupuje do veřejného prostoru s návrhem právního předpisu na jeho instalaci.
Oč by vlastně šlo?
Institut zálohovaného výživného má zabezpečit, že v okamžiku, kdy zklamou dostupné nástroje k vymáhání standardního výživného, nastoupí veřejná správa a pomůže samoživiteli – lhostejno zda muži, nebo ženě – z bryndy, do které se ovšem často dostal i sám svou nezodpovědností. Což se ovšem politici zdráhají říkat.
Je důležité upozornit, že na citované zálohované výživné by měly dosáhnout osoby se statusem samoživitele, jež mají příjem nižší, než je průměrná mzda. Takže nebude pro všechny, nebude tedy pro bohaté, což je v zásadě logické, byť ne zcela spravedlivé.
Současně platí, že samoživitel/ka musí svou situaci aktivně řešit. Tedy musí už běžet výkon rozhodnutí neboli jak se v praxi říká tzv. exekuce. Fakt, že navrhovaný zákon vyžaduje aktivní součinnost, si zaslouží pochvalu.
Nicméně nutno mít k navrhovanému řešení jistou kritickou systémovou výhradu. Zákonodárce, zde sice chce relativně chvályhodně pomoci určité skupině lidí, avšak současně vysílá do společnosti hlubší negativní signál ohledně životní zodpovědnosti.
Převedeno do lidovějšího jazyka – při výběru partnera (budoucího otce či matky vašich dětí) už nemusíte být tak ostražití či ostražité, je zde přece záchranná státní síť. Uteče-li vám Pepíček, Standa či Ahmed od stolu a lože a přestane-li vám platit na děti, tak stát se přece postará. To není opravdu dobrý podnět pro budoucí generace „vdavekchtivých slečen i mužů“ (abychom byli genderově korektní).
S určitou mírou nadsázky napsáno, tak jak se stále více vyučuje finanční gramotnost, tak by se měla vyučovat i „gramotnost partnerská“. Aktivní by zde měla být jak škola, tak i rodina. Rodiče by svým dcerám měli zdůrazňovat, aby při výběru partnera hleděly na konzervativní hodnoty, tedy nejen na to, zda má značkové oblečení a obutí, ale třeba zda řádně platí zdravotní a sociální pojištění anebo daně. To může být „směroplatnějším“ vodítkem (jak by řekla jedna svérázně právně poučená osoba ze svěrákovské komedie) než značkové hadry, které navíc mohou být padělky. Řekni mi, jak dnes platíš veřejné zdravotní pojištění, a já ti řeknu, jak budeš zítra platit alimenty. Podobné rčení by se mělo stát novou mantrou lidí v reprodukčním věku.
Závěrečná dávka
Citovaný institut zálohovaného výživného mimo pozitivních stránek v sobě nese negativní stránku v podobě posílení spoléhání se na stát, tedy na všechny ostatní zodpovědnější členy společnosti.
Na úplný závěr nutno podotknout, že více by pomohla skutečná snaha o zrychlení práce soudů a příslušných orgánů státní správy, tedy důkladněji zapracovat na celkové efektivnější vymahatelnosti českého práva.
A tento povzdech se netýká přirozeně pouze sektoru práva dotýkajícího se problémů matek samoživitelek a otců samoživitelů, ale celé společnosti. Vykonatelnost práva je dlouhodobý a významný celospolečenský problém, který není radno záplatovat různými dílčími řešeními, jako je zmíněné zavedení zálohovaného výživného.
Autor je právník a publicista
