Pohled na české politiky a česká média vypadá jako pohled na Titanic. Všichni nás přesvědčují o lepších zítřcích a přitom výroba aut v Německu za prvních sedm měsíců roku poklesla o 12 %. Nyní to vypadá, že se za celý rok vyrobí 4,7 milionu aut. Přitom v roce 2016 se jich vyrobilo skoro šest milionů. To je propad jako blázen. Taky naše ekonomika je založená na výrobě aut. Zatím vše šlape dobře. Ale nemá smysl strkat hlavu do písku. Místo toho bychom měli přemýšlet, co s tím budeme dělat.
Největší dodavatel automobilových součástek v Evropě Continental AG minulý týden oznámil, že plánuje v příštích deseti letech po celém světě zavírat továrny a propouštět. Celosvětově by mělo na dlažbě skončit 20 tisíc lidí. Continental má přitom několik závodů i u nás. Můžeme jen hádat, jak moc se to dotkne nás.
Propouštět ale budou časem asi skoro všichni v odvětví. Úsporný program už oznámili Daimler, BMW i mnozí jejich subdodavatelé. Zatím není jasné, kolik lidí přesně propustí. Nicméně už tu jsou odhady a studie. Podle výpočtů Centra Automotive Research (CAR) University v Duisburg-Essenu přijde v Německu v příštích letech o místo 234 000 zaměstnanců automobilového sektoru.
Němci však chtějí vyrábět „auta budoucnosti“, a proto vynaloží velké úsilí a prostředky na výrobu aut, která budou údajně ekologičtější. Odvětví projde velkými změnami a za tímto účelem podle studie nabere 109 tisíc lidí. I tak je ale výsledkem čistá ztráta pracovních míst v sektoru kolem 125 tisíc. To už má slušné makroekonomické dopady.
Toho se pochopitelně bojí němečtí politici. Dostávají se mezi dvě mlýnská kola. Studenti jim v pátek nechodí do školy, bojují za ekologii a vyzývají politiky k tvrdému postupu proti emisím a automobilkám. Rodiče studentů, kteří už chodí do práce, zase vyzývají politiky, aby automobilkám pomohli a oni nepřišli o práci. Politici tak musí rozdávat jak na ekologii, tak na záchranu automobilek, kterým nabízí novou vizi ekologičtější výroby a ekologičtějších výrobků. Jenže ani to není ekologům dost: sice to znamená méně emisí, ale nikoliv žádné emise. Přechod na „uhlíkově neutrální“ ekonomiku tak hltá miliardy eur (aniž by bylo jisté, že tenhle vysněný cíl je skutečně k něčemu užitečný). A místo aby ekonomiku nakopl, ekonomiku směřuje ještě rychleji do recese.
Globální problémy automobilek
Proti automobilkám se spojilo několik nepříznivých a na sobě nezávislých jevů. Jednak jsou tu ekologové a tlak na přechod na nové pohony, které se Němci stále učí vyrábět. A jednak tu jsou globální vlivy.
Ve světě se rozjíždí obchodní válka. Pak tu máme i brexit. Sám brexit by ještě nebyl takový problém, ale pokud bude bez dohody, nejspíš podle WTO přinese cla, což zdraží dovoz i výrobu a ještě víc sníží prodeje.
Globálně taky roste tlak na náklady. Tento měsíc stávkovali zaměstnanci amerického General Motors. Všichni chtějí víc peněz a míň práce. Jenže to moc nejde. Auta už netáhnou, už nejsou tak sexy jako dřív. Řada lidí propadla fobii z globálního oteplení a aut se štítí. To se projevilo i na nedávném frankfurtském autosalonu, kam přišlo o třetinu méně lidí než minule.
Navíc zákazník vlastně neví, co je ekologické. Přicházejí nové a nové studie, které popírají ekologičnost elektrických aut. Hodně se mluví o vodíkových autech, ale ty se zase nikde moc neprodávají, a tak zákazník raději čeká a nekupuje nic. Nemůže být nic horšího než čekající zákazník. Ten klesající tržby vskutku nezachrání.
Automobilkám navrch rostou náklady i za tzv. Dieselgate. Podle listu The Guardian zaplatil Volkswagen po celém světě jako odškodné a právní náklady už víc než 30 mld. eur. Soudy přitom budou pokračovat. Nyní se rozbíhá velká pře se stovkami tisíc německých zákazníků a povleče se ještě léta. Automobilky tak čekají další a další náklady.
Ekonomika ztrácí dech
Je to racionální? Hospodárné? Není. Vlády nejprve uvalí na automobilky nesmyslnou regulaci, kterou nelze dodržet. Když ji nedodrží, protože to nelze, vede to k ohromným pokutám. Načež ty samé vlády těm samým automobilkám pomáhají z kaše ven.
Ekonomika na to pochopitelně reaguje. Německý institut Ifo zjistil, že stále víc německých továren přechází na kratší pracovní dobu. Neboli zaměstnanci jsou v práci po kratší dobu. Ušlý příjem jim doplatí stát, zatímco zaměstnavatel se zaváže nikoho nepropouštět. Díky tomu vidíme v Německu stále nízkou nezaměstnanost. Ale jak dlouho myslíte, že lze takový stav udržet? Jak dlouho se to neprojeví na okolních státech?
Minulý týden prohlásil odcházející šéf Evropské centrální banky Mario Draghi: „Nedávné údaje a ukazatele budoucího vývoje – jako nové vývozní objednávky ve zpracovatelském průmyslu – nevykazují pro blízkou budoucnost přesvědčivé signály oživení růstu a bilance rizik pro výhled růstu zůstává nakloněna směrem dolů.“ Jinými slovy, centrální bankéř nečeká, že se situace v ekonomice brzo zlepší.
Pokud ale nepřijde do německé ekonomiky brzo nějaký stimul, přejde nákaza z průmyslu i do služeb. Jenže kde ten stimul vzít? A tak všichni postupně přehodnocují výhled Německa a zhoršují ho. Představa centrálních bankéřů, že čím budou úrokové sazby zápornější, tím lépe je naivní. To se nakonec projeví jen problémy s marží bank a jejich ziskovostí.
Bojím se, že jsou jen dvě cesty. Jedna je uvolnit zelenou regulaci. Druhá je dolít do systému víc veřejných peněz, což by přineslo větší zadlužení a jen přesunulo problém z dneška do budoucnosti. První řešení je sice ekonomické, ale politicky neprůchozí. Zůstává tak jen druhé řešení. Čekají nás tak ohromné a pravděpodobně nikdy nesplatitelné úvěry. Do takového modelu bude nejspíš časem dotlačen celý svět.
Bylo by tu ještě třetí řešení. A to nechat proběhnout normální recesi s propouštěním a ozdravným procesem v ekonomice. Budou ale na to mít politici odvahu? Nebudou. Jen problémy zametou pod koberec.
