Je to výhled, který básník Jaroslav Seifert, označil v dopise automobilové závodnici Elišce Junkové za „nejkrásnější pražskou vedutu“. Teď má na tomhle nádherném místě ve Velké strahovské zahradě vyrůst betonová stavba za 17,5 milionu korun. Jenže proč vlastně?
Pražský magistrát plánuje v dohledné době hned několik úprav Petřína, které vzbudily mezi místními nebývalý rozruch – a hlavně nesouhlas. Všechny totiž směřují k jedinému, přivést do posledních míst v centru Prahy, která nejsou ještě zasažená masivním turistickým ruchem, stovky a tisíce turistů.
„Petřín považuji za nejúžasnější místo Prahy 1. Tedy už jen ty jeho části, které jsou uchráněny náporu turistů a zůstaly nám, kteří v okolí bydlíme“, vypravuje Jana Titlbachová. „Turistům jsou utajená, nevede k nim žádná pohodlná cesta a není na nich vlastně nic tak zajímavého. Prostě je to les nebo sad. Pro nás mají ale obrovskou hodnotu. Když už si nemáme, kde nakoupit, nedoneseme si kabát do čistírny, nedáme si nikam spravit boty a především ztratili jsme staré sousedy, místo nich máme hotely a davy turistů, zbyl nám už jenom ten Petřín. Proto se teď tolik bráníme. Záměry magistrátu nás mají právě o tato místa připravit“.
Jana Titlbachová založila před několika lety spolek Hradčanské včely s úly právě na Petříně a zdá se to neuvěřitelné, ale právě petřínský med už třikrát vyhrál v soutěži o ten absolutně nejlepší v celé ČR.
První projekt: Obří záchody
První projekt, s nímž by se mělo začít v nejbližších dnech nebo týdnech, spočívá ve vybudování vskutku „velkokapacitních“ toalet se sedmi kabinami a dalším zázemím pro zahradnickou údržbu a to právě v místech, o kterých mluvil Jaroslav Seifert. Jenže proč právě tady? V blízkosti jsou hned čtvery funkční veřejné toalety (v Praze tedy něco zcela nevídaného) a zahradníci dosud obhospodařovali petřínské zahrady k naprosté spokojenosti i bez parkovacích míst pro svá auta. To vše za 17,5 milionu Kč.
Druhý projekt: Díra ve zdi
V rámci druhého projektu má dojít k probourání zdi oddělující ulici Úvoz od dosud odlehlé vinice, k vytvoření nových cest napříč Velkou Strahovskou zahradou a zároveň k faktické likvidaci stávající zahrady u viničního domu. Projekt za 16 milionu korun má jediný možný účel a praktický dopad - vytvoří nový turistický tranzit z Úvozu (ten navazuje na mimořádně turisticky zatíženou Nerudovou ulici) do doposud klidné ulice Vlašské. Stovky, ne-li tisíce turistů odvede každý den do Strahovské zahrady a dál do dosud klidných míst petřínského návrší.
„Záměr propojit spodní část Strahovské zahrady s Úvozem mi přijde naprosto pomýlený. Jde o nádherný, trochu zapomenutý, až trnkovský kout Petřína a tím, že se u něj prorazí zeď a přivedou se sem turisté z Úvozu, ztratí své kouzlo. Jsou tu bažanti a také zajíci, což je unikátní. Já pocházím z Třeboňska, ale když chci vidět zajíce, tak jdu na Petřín, protože na Třeboňsku už zajíci vymizeli“, vysvětluje přírodovědec a ornitolog Jaroslav Cepák.
Třetí projekt: Barokní zahrada
Konečně poslední projekt počítá s likvidací části původního a fakticky divokého lesa v Lobkovické zahradě. Místo něj by tu měla vzniknout umělá barokní zahrada. To vše má přirozeně doprovázet odstraňování nynější zeleně a kácení stromů. Jaroslav Cepák k tomu říká: „Petřín je v podstatě kusem divočiny uprostřed velkoměsta. Zbytkem přirozeného lesa, spíš než umělým parkem. I rostlinné formace, které se tu vyskytují, najdeme třeba v Českém krasu, rozhodně ne v uměle založených pražských parcích jako je Stromovka nebo Hostivařský lesopark. Tam jde o uměle vytvořené biotopy. Naopak na Petříně to divoké vždycky převládalo.“
Pražský prales
Na plány magistrátu reagovali obyvatelé Malé Strany a Hradčan sdružení do několika spolků v nebývalé jednotě. „U dvou ze zmíněných návrhů už proběhlo územní i stavební řízení bez jakékoliv diskuse s občany. Prostředky na realizaci jsou schválené v rozpočtu Hlavního města Prahy. Vnímáme to jako neomluvitelnou neúctu politické reprezentace a úředníků hlavního města Prahy k místním lidem a jejich názoru. Proto jsme se všichni spojili“, vysvětluje Lenka Pavlíková, místopředsedkyně Spolku občanů a přátel Malé Strany a Hradčan.
Závěr? Někdy je lepší nechat věci, jak jsou. Jednoduše tak, jak je lidé mají rádi, jak na ně jsou po desetiletí zvyklí. Bez naplnění vznešených urbanistických koncepcí, uspokojování ega architektů a sociálního inženýrství vzývajícího pokrok. „Víte, k Petřínu bychom se měli chovat skutečně citlivě, jako k ojedinělému fenoménu, který je v podstatě posledním kusem přirozené přírody v centru Prahy. To znamená omezit se jenom na ty zásahy, které jsou nezbytně nutné z hlediska bezpečnosti. V podstatě jako k pražskému pralesu,“ končí svou úvahu Jaroslav Cepák.
Autorka je šéfredaktorkou Obecních novin Malé Strany a Hradčan
