Jen málokdy se najde tolik obránců veřejného blaha, jako je tomu při tvorbě rozpočtu, tedy klíčového instrumentu každé vlády. Pravidla znají hráči dobře a stejně tak odpovědně se drží svých rolí. Jedni státní kasu chrání před drancováním, druzí ji brání alespoň před ještě větším drancováním. A další se zase chlubí, kolik z ní dokázali vytáhnout navíc na „nezbytně nutné výdaje“. Svého resortu, pochopitelně. No a na konci prvního dějství, tedy než rozpočet definitivně schválí vláda a odešle ho do parlamentu, se zázračně podaří nějakých těch pár miliard odněkud vyškrabat. A aby nebyl zázrakům konec – nikde nechybí, neboli deficit zůstává stejný.
Atraktivitě hry přidává, že její vybrané části probíhají před televizními kamerami. Optimisticky, rezolutně či případně naštvaně se tvářící člen vlády přijíždějící na ministerstvo financí. Pak střih a jsou tu úsměvy, slova o nutných kompromisech a dobrých výsledcích. A nyní už jen zbývá odhodit skromnost stranou a zvěstovat onu politickou pravdu občanům-voličům.
„Díky nám budou mít hasiči na svoje vybavení, díky nám budou mít policisté na příplatky za služby, díky nám budeme moci bojovat se suchem a s kůrovcem,“ pronesl šéf poslaneckého klubu vládní ČSSD Jan Chvojka v nedělních Otázkách Václava Moravce. A i na kulturu prý bude, jen až se tam nový šéf zabydlí. A ve zrychleném režimu se zapojí do výše popsané hry.
„Díky nám nebude ten deficit až tak gigantický. Držíme na uzdě přílišné rozdávání,“ sekundoval mu šéf poslaneckého klubu polovládní KSČM Pavel Kováčik. Byť, jak vyplynulo z jeho dalších slov, nemyslel onu přisvojovací formulaci úplně vážně.
Třetí diskutující, šéf poslaneckého klubu KDU-ČSL Jan Bartošek, se pokusil zábavnou hru na rozpočet pokazit věcným sdělením: „Je potřeba si říct, že vláda z jedné kapsy bere a do druhé dává.“ A když deficit kritizoval, vysloužil si pokárání od svého kolegy z ČSSD s připomenutím, že v minulé vládě to lidovcům jakožto jejím členům zas až tak nevadilo…
Každopádně se zdá, že rozpočet nakonec míří ke svému schválení. A že pravicové části opozice zbude jen ukazovat a dokazovat, kde by dokázala ušetřit. Požadavky sociálních demokratů byly uspokojivě splněný, byť naštěstí nikoliv ne zcela. A ani komunisty už nebaví hrát pro ně novou a zjevně nepříjemnou hru na odpovědnou stranu, když jakoby rezolutně požadovali snížení deficitu z navrhovaných 40 miliard alespoň na třicet. Když těch deset půjde do dopravní infrastrukturu, tak přimhouří oko, jak naznačil Pavel Kováčik v nedělní debatě ČT.
„Připravili bychom policajty o ty auta, kdyby se neschválil rozpočet,“ vysvětloval. A nebyli to jen „policajti“, kdy použitím lidových výrazů polidšťoval debatu televiznímu publiku, či spíše komunistickému voličstvu. Slyšeli jsme také o „fabrice“ či o „kšeftech“. No a i na vtipy jak z Televariété došlo: „„Nejsem úplně starý. Jsem také z té mladší generace,“ dušoval se 64letý rudý sněmovní matador.
Jenže ona to taková legrace není. Ať už fakt, že vláda i rozpočet přežívají na libovůli komunistů. Soudě podle debat na sociálních sítích to pro někoho nebyl zrovna příjemný pohled, vidět hned v první poprázdninové nedělní debatě na veřejnoprávní televizi zástupce KSČM. Ale proč ne, je dobré připomínat, kdo tu drží vládu u moci, ne-li pod krkem.
No a neméně vážné je, jak se tu dělá rozpočtové manko v řádu desítek miliard korun v době, kdy se u nás růst zpomaluje a na západ od našich hranic se dokonce plíží recese. Ale což, hlavně že „díky nám“…
