Pravice, tradiční levice, ale i hnutí Andreje Babiše mají na české politické scéně vlivného soupeře, který je stále hlasitější a stále více se propojuje. Je to pozoruhodné souručenství Pirátů, nejrůznějších ekologických aktivistů, genderistů, feministek, skupin LGBT, levicových liberálů a některých neziskových organizací. Souzní s nimi i známá kampaň Milion chvilek pro demokracii. Je možné, že tento rozvětvený populistický blok vyhraje příští volby? Vyloučit to nelze.
Tradiční ideový střet pravice a levice, jak jsme ho znali z minulosti, se v současném roztěkaném internetovém světě přesouvá na vedlejší kolej. Vidíme to všude ve světě. Daleko větší politický vliv mají nejrůznější populistická hnutí, nevyhraněné strany a aktivisté všeho druhu. Ti všichni hledají témata, která jsou sice důležitá, ale současně se dají emotivně zaobalit a argumentačně lehce zmanipulovat – například boj proti klimatickým změnám, nerovnost ve společnosti, práva nejrůznějších menšin či svoboda ve virtuálním světě. Lákají proto především mladší generaci. A ženy. To jsou přitom voličské skupiny, kde ještě existuje potenciál růstu.
Zásadní otázkou je, zda se tyto skupiny dokážou skutečně propojit a mentálně naladit na stejnou notu i v případě voleb. Například americká Demokratická strana je typickým příkladem, kde všechny vyjmenované skupiny vyvíjejí před prezidentskými volbami, které se uskuteční v listopadu příštího roku, frenetickou aktivitu. To nakonec může vést k tomu, že opět vyhraje Donald Trump, který sjednocuje druhou stranu barikády. V Polsku se zase před podzimními parlamentními volbami vede velmi ostrá debata o sexuálních menšinách a vládní konzervativní strana Právo a spravedlnost se za podpory vlivné katolické církve tohoto tématu chopila.
Listopad napoví
V České republice je praporečníkem „nové vlny“ Česká pirátská strana, která je podle mnoha průzkumů v současnosti druhým nejsilnějším politickým subjektem země. Její bezbřehý liberalismus, který nedává mantinely ničemu, odpovídá náladám mnoha lidí ve společnosti. Piráti mají blízko i k ekologickým aktivitám, jsou šiřiteli klimatického alarmismu. Současně podporují hlasité skupiny bojující za práva sexuálních menšin (pražský primátor Hřib vyvěsil při pochodu Prague Pride duhovou vlajku), souzní také s feministkami a genderisty. Zatím není jasné, zda Piráti získají také hlasy těchto lidí, ale spíše se dá předpokládat, že ano. Velmi paradoxní je, že o stejnou voličskou skupinu usiluje i frakce kolem Jiřího Pospíšila v TOP 09, jenže ten možná už za krátkou dobu předsedou této bývalé konzervativní strany nebude.
V Česku se všechny podobné skupiny, hnutí a strany navíc jasně vymezují i proti premiérovi Andreji Babišovi a prezidentovi Miloši Zemanovi. Mají tedy i snadný politický terč. Především Babišovo hnutí ANO 2011 už přitom na rozdíl od minulých let nebude mít možnost nasávat další voliče. Není je kde brát.
Již připomínka 30. výročí listopadové revoluce z roku 1989 ukáže, že rozložení politických sil je u nás jiné než před několika lety. Pravicové a středové strany by se proto měly vyhýbat velkým obloukem akcím, které bude pořádat Milion chvilek pro demokracii. Tato kampaň se sice tváří nepoliticky, ale myšlenkově je prošpikovaná levicovým liberalismem. A právě ten může být v příštích volbách do Poslanecké sněmovny největším vyzyvatelem pro Andreje Babiše. Ovšem jen za podmínky, že se někomu podaří vzbouřené skupiny odporu sjednotit na kandidátce. Česká pirátská strana se o to zřejmě pokusí. Pak nás čekají časy, které jsme ještě nezažili.
