V posledních týdnech jsou největšími evropskými hvězdami ženy. Média o nich referují každý den, sociální sítě jsou zahlceny vášnivými diskusemi. Chtělo by se zvolat: Konečně, ženy se prosadily ve všech směrech! Jenže studium nových hrdinek vede spíše k varování. Ženy, jako kandidátka na novou předsedkyni Evropské komise Ursula von der Leyenová, klimatická aktivistka Greta Thunbergová či kapitánka lodě Carola Racketeová, která vnutila Itálii proti její vůli uprchlíky, spíše dokazují, že Evropa se rozhodla oslabit sama a záměrně. Bohužel.
Například šestnáctiletá švédská studentka Greta Thunbergová, podle svých vlastních slov slyšela poprvé o klimatické změně, když jí bylo osm let a prý nemohla pochopit, že se s tímto problémem nic nedělá. Jsou to podobně uvěřitelné věty, jako když kdysi severokorejská propaganda léta šířila, že někdejší diktátor Kim Čong-il se v roce 1942 narodil na posvátné hoře Pektusan a že „jeho narození bylo ohlášeno zpěvem vlaštovek, rozkvetly květiny, nad horou se vytvořila dvojitá duha a na obloze se zjevila hvězda na znamení narození budoucího vůdce“.
Navíc slečna Greta neříká pravdu. O klimatických změnách a způsobech, co s tím dělat, se hovoří mnoho let a většina zemí světa v tom činí různé kroky. Můžeme diskutovat o tom, zda jsou dostatečné, či nikoli, zda je změna klimatu přirozeným jevem, nebo jak tomu napomohla činnost člověka. Ale, že se nedělá nic, nebo málo, je lež. Školačka Greta a její mladí podporovatelé by si nejdříve měli nastudovat, co všechno se kolem problému děje, jaká se přijímají opatření a až pak vyrazit do ulic.
Klimatičtí aktivisté hrají na citlivou strunu, ale neříkají, jak přesně sladit potřeby lidí a států s potřebami toho, po čem volají. I aktivisté přitom masově používají výrobky z plastů, produkují odpad, jezdí auty, mají mobily a počítače, létají letadly. Výroba a užívání toho všeho samozřejmě nějakým způsobem ovlivňuje i životní prostředí. To je přirozené a lidstvo se v tom dnes snaží najít daleko více souladu než v minulosti. Klimatický alarmismus na to ale nebere žádný ohled. Co to může přinést? Zpomalení vývoje Evropy a její další zaostávání za světem. To chceme? Aktivisté podle všeho ano.
Evropská fanatička Ursula
Další hvězdou současného evropského nebe je budoucí předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Český premiér Andrej Babiš bere její výběr jako dobrý kompromis a maskuje tím neschopnost zemí Visegrádu prosadit na evropském poli rozumnější variantu. Leyenová je přitom už mnoho let poslušnou ministryní kancléřky Angely Merkelové, nelze proto od ní očekávat nic jiného než prosazování zájmů Německa a Francie (prezident Emmanuel Macron ji vydatně pomohl do nového křesla). Její názory byly přitom v posledních letech v konfliktu s českými národními zájmy. To je ten dobrý kompromis?
Ursula von der Leyenová v roce 2011 německému týdeníku Der Spiegel řekla: „Mým cílem jsou Spojené státy Evropské, modelované podle federálních států jako jsou Švýcarsko, Německo nebo USA.“ V roce 2016 v interview pro časopis Die Zeit zopakovala výzvu k vytvoření federální EU a dodala: „Představuji si, že Evropa mých dětí nebo vnoučat nebude volnou unií států uvězněných svými národními zájmy.“ Překlad: Německo-francouzská mašina rozhodne o tom, co se stane i se suverénní Českou republikou. Nic takového chtít nemůžeme, to není v českém národním zájmu.
Nová předsedkyně Evropské komise také podporovala masovou migraci. V září 2015 označila za „nepřijatelné“ a „odporující pravidlům“ kroky maďarské vlády na hranicích se Srbskem, které tehdy pomohly zastavit nekonečný proud uprchlíků do zemí EU. Že postupovala vláda v Budapešti správně, to někteří evropští politici dodnes nechtějí přiznat.
Von der Leyenová také vehementně v minulých letech podporovala prodej německých zbraní do radikálně islamistické Saúdské Arábie. Není to tedy žádná zářivá hvězda evropského politického nebe, ale nový možný problém.
Captain Europe je Carola
Poslední vydání vlivného německého týdeníku Der Spiegel má pak na obálce fotografii kapitánky lodě Sea-Watch 3 Carole Racketeové. Titulek pod fotkou hrdě hlásá – Captain Europe. Ikonou se tak stala německá žena, která porušila zákony a vnutila Itálii proti její vůli uprchlíky.
Evropská unie si už několik let neumí poradit s masovou migrací. Proč tedy oslavovat ženu, která něco podobného naopak podporuje? Racketeová se ohání tím, že zachránila na moři lidi. Na druhou stranu ale porušila pravidla jednoho členského státu EU. Když budoucí šéfce Evropské komise Leyenové kdysi vadilo, že údajně Maďarsko porušilo pravidla v případě migrace, proč jí to nevadí teď? Na tuto otázku zřejmě nikdy nedostaneme odpověď.
Co udělá Evropa?
Evropa marně hledá v posledních letech odpovědi na mimořádně ožehavé otázky, které jsou spojené s konfliktním vývojem kolem nás, s migrací, islámským radikalismem, pomalejším vývoj oproti některým jiným částem světa, se vzrůstajícím vlivem Číny, či nevyzpytatelným Ruskem. Názory a kroky nových evropských hvězd ale Evropě v boji s těmito problémy nepomáhají, naopak ji dále oslabují. Přesto novým hvězdám mnoho lidí nepochopitelně tleská.
