Neustále v poslední době slýcháme, že naše společnost je rozdělená jako nikdy. Říkají to čelní Piráti, ODSáci, politici ze STANu, ČSSD i TOP 09. Ale paradoxně to konstatují i subjekty z druhé (či třetí) strany pomyslné barikády, tedy osobnosti blízké hnutí ANO, SPD nebo KSČM. Vyslovoval to samozřejmě i nejeden „nepolitický“ řečník onehdy na Letné.
Na rozdělenost společnosti ostatně narážel i Miloš Zeman, když sliboval, že chce být prezident sjednotitel, na strunu sjednocování hráli však i ostatní kandidáti – třeba Jiří Drahoš či Michal Horáček. I většina kandidátů (lhostejno z jaké politické strany) do Senátu PČR mluví obdobně – budu spojovat, ne rozdělovat.
Satirik čtvrtníčkovského střihu by možná glosoval: Jak to, že když všichni chtějí tolik sjednocovat, tak jsou ve společnosti pořád takové příkopy? Dříve narození čtenáři si možná vzpomenou na kdysi okřídlené „…skutečný klid na světě bude, až padnou všichni bojovníci za mír“. Mimochodem, co tak aktivněji sleduji politické dění, tedy nějakých cca třicet let, tak o rozdělené společnosti se mluví neustále, s oblibou o ní nota bene hovořil i Václav Havel.
Nutno konstatovat, že i když řeči o rozdělení společnosti mohou na první pohled či spíše poslech znít nepříjemně, ve svých důsledcích jde vlastně o projev jejího demokratického zdraví. Dnešní rozštěpenost – Babišovci a Zemanovci versus opozice (zjednodušeně napsáno, politických tonů a barev je tam samozřejmě mnohem více) – sice může působit leckdy až otravně a mnohdy se dohádají i sousedé či příbuzní, kdo je větší zloděj či populista, nicméně dnešní stav je mnohem lepší, než kdyby zde existovala mrtvolná jednota. Klidu na práci a „spojené společnosti“ jsme si užili dosti před rokem 1989. Co by za naši dnešní „rozhádanost“ dali lidé v letech 1938–1945, že?
Lidé někdy naříkají, to snad není ani možné, jaké jsou nyní hluboké příkopy ve společnosti, to by se za Masaryka nestalo. Sancta simplicitas! Prvorepubliková společnost byla rozhádaná a rozdělená ještě více než ta dnešní, a nadto do hry mj. vstupovaly německé, maďarské a slovenské strany a zájmy. Takže pokud si někdo první československou republiku maluje jako ráj na zemi, kde všichni jednotně tleskali tatíčkovi Masarykovi, tak se šeredně plete.
Až bude zase nějaká televizní či politická hvězdička rozumovat, jak je to strašné, že je naše společnost rozdělená (pro konkrétní příklady těchto výroků možno použít na pár minut Google) a že tomu tak nikdy nebylo, tak jen shovívavě pozvedněme obočí. Ostatně ani kupříkladu prezident USA Donald Trump svou zemi nijak nespojuje, totéž Emanuel Macron ve Francii a desítky dalších příkladů. Naopak spojenou jednolitou společnost mají v KLDR či na Kubě, ale to tady snad nikdo rozumný nechce.
Sečteno, važme si naší mnohobarevnosti a rozdílnosti a vzývačů konce rozhádanosti se jen optejme: A jak byste si tu „jednotu“ vlastně představovali? Chcete snad ve finále zase jen jednu jedinou „nerozhádanou“ stranu?
Autor je právník.
