Andrej Babiš se neměl stát premiérem České republiky a volání demonstrantů po jeho odstoupení je pochopitelné a upřímné. Ovšem rozluštit, jaké jsou politické preference lidí, kteří na protestech hovoří z tribuny, je už daleko složitější, protože se jedná o nesourodé výkřiky, jež nemají s nějakou ucelenou ideologií nic společného. To, co se dnes jeví jako tmelící prvek vzedmuté občanské aktivity, se proto může brzy proměnit v nepoživatelnou politickou kaši. A to nahrává těm, proti kterým vytáhli lidé do ulic.
Samotný spolek Milion chvilek, který pořádá demonstrace proti Babišovi, ministryni spravedlnosti Benešové a potažmo proti prezidentu Zemanovi, sám o sobě tvrdí, že jeho účelem je „podpora a kultivace demokratické kultury, občanské angažovanosti a veřejné diskuse v České republice“ a že není navázáno na žádnou aktivistickou skupinu, politickou stranu, univerzitu či podnikatelské struktury.
Budiž. Jenže aby se demokratická kultura dala kultivovat, k tomu je potřeba i politické zázemí a určité ideologické vybavení, bez toho se nic nezmění. Jenže zjistit z projevů na tribunách, kam řečníci politicky míří, je zastřené tím, že slyšíme především volání po svržení předsedy vlády Babiše. Z jednotlivých vystoupení na posledních velkých demonstrací se ale dá přece jenom vysledovat, kam aktivisté na tribunách ženou své ovečky, které trpělivě a spořádaně stojí pod tribunami.
Je to směs čehokoli
Nikdo z pořadatelů demonstrací nepřiznává, a zaznělo to v neděli i na pražské Letné, že má nějakou politickou afinitu. Tváří se nezávisle. Podle mnoha proslovů ale připomínají především Českou pirátskou stranu. Jsou hodně slyšet, chtějí bourat stávající politický systém (ne, že by nebylo co bourat), ale často jsou to jenom hezké řeči, jejichž reálné naplnění po čase pokulhává.
Lidé vystupující (připomínám, že tím nemyslím samotné účastníky protestů, ale řečníky) na demonstracích jsou zjevně nejrůznějšího myšlenkového a politického zabarvení. Vidíme zde šiřitelé nekonečného dobra (což je samo o sobě vždy podezřelé) jako je zpěvák Tomáš Klus. Dále ekologické aktivisty, ale i lidi, kteří stvořili samotného Andreje Babiše. Na minulých demonstracích například vystoupil šéf českého pobočky nevládní organizace Transparency International David Ondráčka, kterému kdysi Babiš nabízel post ministra vnitra a on uvažoval o jeho přijetí.
Někteří řečníci pak zjevně tíhnou hodně doleva, protože mají nekonečné výhrady ke kapitalismu. Už samotné užití slova kapitalismus evokuje, že hledají nějakou jinou cestu. Jakou? Těžko říct. Za jinými proslovy se pak schovávají myšlenkové proudy podporující politickou korektnost, genderismus, multikulturalismus či klimatický alarmismus.
Většina toho, co slyšíme od řečníků na demonstracích, nejsou přitom žádné novinky. Jsou to myšlenky a ideje importovány do Česka ze západního společenského a politického diskurzu, z amerických a evropských univerzit, z mnoha mainstreamových médií. Často se jedná o názory, které vedou k rozkladu tradičních hodnot a společnost v konečném důsledku rozdělují, ne spojují. Je v tom vidět i propast mezi různými generacemi.
Rozhodne se u voleb
I na demonstraci na Letné zaznělo, že demokratické politické strany by mohly nějakým způsobem s Milionem chvilek spolupracovat a navázat na protesty, ale že samotný spolek se nechce změnit v politickou sílu. Ostatně jaké má mluvčí Chvilek Mikuláš Minář názory na ekonomiku, zahraniční politiku a další věci, to jsme se zatím nedozvěděli.
Jednotícím prvkem demonstrací v roce 1989 byl pád komunistického režimu a ukončení totality. Jednotícím prvkem současných protestů je ale pouze osoba Andreje Babiše. Jenže pod tribunami se dnes scházejí lidé nejrůznějších názorů – pravičáci, levičáci, centristé, zelení, populisté, feministky, kritici a podporovatelé EU i někteří bývalí příznivci Babiše. Ke komu se v příštích volbách přikloní? To nevíme. Vše se proto může rozpliznout, politická scéna se ještě více atomizuje, zesílí nejrůznější extrémy. Výsledkem pak může být další premiér (či premiérka), kterého nebudou chtít jiné Miliony chvilek.
Poučení, co se vzedmutím občanského odporu dělat, už máme z minulosti. Na troskách českého Občanského fóra a slovenské Verejnosti proti násiliu vznikly v porevolučním Československu regulérní politické strany, které pak soutěžily s těmi ostatními ve svobodných volbách. To je regulérní cesta, jak příště porazit Andreje Babiše.
Za současného stavu, kdy se aktivisté pořádající demonstrace nehodlají otevřeně politicky angažovat, se dá ale spíše předpokládat, že mohutné protesty se po čase změní na Milion chvilek politického zmatení. A pak přijdou další a další Mesiáši.
Demonstracím proti vládě Andreje Babiše se podrobně věnujeme i v aktuálním tištěném Reflexu. Vydání si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
