Vášnivé diskuze mezi zastánci a odpůrci deregulace a digitalizace taxislužby v legislativě jsou už dlouhou dobu limitovány na základní a bohužel často až příliš zjednodušující argumenty v obou „táborech”. Část tradičních taxikářů protestující před státními institucemi a trvající na silné regulaci snadno přispívá k odsouzení celé profese taxikáře za „rozbíjení strojů”. A to přesto, že počet protestujících je nepatrným zlomkem všech licencovaných taxikářů a velká část jejich licencovaných kolegů digitální platformy (včetně těch zahraničních) již dávno využívá.
Na druhé straně barikády jsou horliví zastánci úplné deregulace trhu, zrušení licencí či zkoušek z místopisu, kteří mimo jiné netuší, že od dob revoluce je profese taxikáře často využívána jako přivýdělek tisíců licencovaných taxíkářů. Komentářům z obou táborů tak bohužel chybí odbornost i zkušenost s digitální ekonomikou. Názory na dílčí části problému jsou zavádějící a prezentují pouze část pravdy, tu populární a zjevnou.
Modernizace a digitalizace celého trhu je prospěšná a nutná, až potud je zájem všech digitálních platforem společný. Ty mají velké množství pozitiv pro své uživatele. Jejich negativa jsou jen důsledkem agresivního byznysu, který se přitom dotýká i té větší části obyvatel měst, která tyto platformy nevyužívá. Právě tato negativa lze řešit při znalosti problému relativně jednoduše. Novelizace zákona jde správným směrem, je však třeba se poučit z rozvinutějších měst i z historie.
Regulace deregulovaného
Licence na vykonávání přepravy (ať už šlo o drožky nebo moderní taxíky) tu byly odjakživa a měly svůj význam - omezení přemnožení živnostníků vykonávajících profesi a ucpávání ulic. Proto po určité formě regulace sahaly historicky správy měst, proto ji zavedl New York u taxíků a dnes ji (paradoxně) opět zvažuje v případě Uberu a Lyftu. Proč?
Přemnožení nelicencovaných řidičů (nejen v New Yorku) dosáhlo takového stupně, že komplikují dopravu a zvyšují koncentrace zplodin v už tak nevalném ovzduší velkých měst. Kvůli agresivní cenotvorbě navíc přetahují více cestujících z metra a tramvají než z vlastních aut. Nastala tedy situace, kdy město znovu reguluje jednou deregulované platformy.
Abychom se z problému poučili, je potřeba řešit jeho příčinu, nikoliv následek. Taxi nemá MHD konkurovat, má ji doplňovat. Nemá ucpávat města proto, že službu může vykonávat takřka každý, ale pohybovat se v nich efektivně a zodpovědně podle toho, jak je skutečně potřeba. I rostoucí poptávka v českých městech se dá obsloužit se zlomkem existujících taxikářů - „přivýdělkařů” i těch, kteří se taxikařením živí naplno. Digitální platformy mohou pomoci s pročištěním trhu a zvýhodnit ty spolehlivé a kvalitní, jsou však motivované počet komerčních řidičů ve městech spíše navyšovat - je to prostě rychlejší byznys.
Zákon brzdí vyhlášky
Při debatách o absolutní deregulaci a volném trhu taxi se tak často opomíjí jedna věc - jeho dopad na bezpečnost cestujících a na dopravní situaci. Modernizace se tak zatím týká jen části obyvatel, kteří dané služby využívají. Opomíjí ale všechny ostatní. Aktuální novela sice správně liberalizuje taxi, ale bere přitom městům možnost ovlivňovat dlouhodobý dopad na život v nich. Místo snahy, aby města sama modernizovala svoje vyhlášky, je jim tato možnost odebrána zákonem. A až se bude opakovat situace z rozvinutějších měst, místo rychlé aktualizace vyhlášky budeme v zácpách čekat více než rok na nový zákon.
Česká republika má velký potenciál i know-how stát se silnou velmocí - ať už jde o digitální taxislužbu, nebo třeba i samořiditelná auta v budoucnu. Stane se to, pokud budou regulační orgány přistupovat k problému dlouhodobou optikou a nikoliv pouze krátkodobě populárním řešením.
Klíčem k jsou otevřená data ze strany platforem, schopnost měst pružně reagovat na rozvoj dopravní infrastruktury vyhláškou a modernizací MHD a konečně vymahatelnost zákona, která zajistí férový přístup ze strany místních taxislužeb i nadnárodních společností.
Autor je zakladatel a ředitel Liftaga.
