Jste bílý heterosexuální muž, který se občas rád napije? Nebo obyčejná ženská, která má někdy problémy s partnerem? Tak to v dnešním světě, který je omámen nekonečným množstvím seriálů, v podstatě nemáte co dělat. V českých seriálech to ještě není tak vidět, ale americké, australské, britské, skandinávské či francouzské produkce jsou prošpikovány příslušníky menšin všeho druhu. Většinová západní společnost snad už vymřela.
Příklad z USA. Spojené státy americké mají v současnosti přes 327 milionů obyvatel. Z toho je kolem 77 procent lidí bílé pleti (počítají se do toho i Hispánci a Latinoameričané), dále zde najdeme přes 13 procent černochů, skoro 6 procent Asiatů a například 1,3 procenta potomků původních Indiánů či obyvatel Aljašky. Když se ale podíváme na americké seriály, příslušníci ras jsou často početně vyrovnaní. Nemluvě o dílech, kde jsou téměř všichni účinkující jen černoši (Afroameričané míří z reklamních a finančních důvodů cíleně do vlastních vod).
Představme si ale seriál, kde by byli pouze běloši. Nic takového nenajdeme, protože by to bylo považováno za nepatřičné. V jednom současném australském seriálu například Číňan miluje Indku, což je podle statistik u protinožců sice jedna z nejméně obvyklých partnerských kombinací, ale obrazovka a monitor snesou všechno. Hlavně, že je to něčím jiné.
Proporce jsou jednoznačně posunuty ve většině věcí, protože Západ si hraje na politickou korektnost až za hrob.
Detektivka domina
Proto bylo mnohdy už dosaženo (ne v reálném životě) i seriálové genderové rovnosti. Někdy to jde až tak daleko, že v mnoha západních seriálech se to jen hemží ženami, které vedou detektivní týmy. Ve skutečnosti jsou v tomto povolání sice na těchto postech ve výrazné menšině, ale kdo by se chtěl pořád dívat na nějakého nudného chlápka, který velí svému týmu. Lepší je čtyřicetikilová kráska (další variantou je přísná domina, která připomíná zmalovanou letušku letecké společnosti Lufthansa), které se u pasu houpe pistole, jež je skoro větší než ona sama. Ta s lehkostí nakopne stopadesátikilového gangstera do rozkroku a ten se okamžitě hroutí k zemi. Doběhne bez problémů i Usaina Bolta a střílí tak přesně, že armádní odstřelovači se nestačí divit.
K tomu připočítejme, že dnes téměř v každém západním seriálu najdete zástupce sexuálních menšin – gaye, lesby, transsexuály. Soulož chlapa se ženou je už nuda, musí se to promíchat. To má samozřejmě dopad na celý příběh. Výjimečných nápadů se totiž nedostává, protože inflace seriálů způsobila, že dobrých scénáristů (pardon, a scénáristek) je nedostatek. Tak se příběh dobarví, vyumělkuje, použijí se všechny možné i nemožné kombinace.
Skoro všude také najdete člověka s nějakou duševní poruchou. Ano, je to dnes skutečně celosvětový problém, ale tito lidé jsou v reálném životě často (mnohdy neprávem) odsunuti na vedlejší kolej a nejsou na rozhodujících místech. V seriálech je to naopak. K tomu se objevují zástupci jakýchkoli poruch autistického spektra. Svět přece není „normální“. Dnes už ne.
Iluzorní svět?
Nezajímaví jsou teď alkoholici (to přece nic není!) či uživatelé drog (to bere každý!). Korupce a úplatkářství již také neletí, s tím se jaksi v životě počítá.
Ještě jsem zapomněl na střídavou péči o děti, to je v současnosti velmi oblíbená seriálová disciplína. A to nemluvím o robotech, mutantech, mimozemšťanech a zrůdách všeho druhu. To je ale dnes spíše pro mladé lidi a pro děti.
Představa, že v nějakém seriálu se objeví někdo, kdo normálně každý den chodí do práce, poctivě se stará o rodinu, miluje svoji manželku (manžela), starostlivě vychovává své děti, nemá žádnou úchylku a nevysedává po večerech po hospodách a nešňupe koks, je jak z jiného světa.
Nebo si jen vytváříme iluzorní svět, který nás má odpoutat od obyčejného života, který bývá často nudný a nezajímavý? Slyším námitky odborníků a kritiků: Nic jsi, člověče, nepochopil, je to přece jen umělecké ztvárnění našich životů, o nic přece nejde. Ale jde – změna k jinému světu a životu je plíživá a žádný ráj nás na konci nečeká.
