Akt sňatku je administrativně výrazně jednodušší než dovoz knihy z antikvariátu v USA.

Akt sňatku je administrativně výrazně jednodušší než dovoz knihy z antikvariátu v USA. Zdroj: Pixabay.com

Co je úředně jednodušší? Celní, nebo pohlavní styk?

Nemluvím samozřejmě o návštěvě hampejzu, tam je to jednoduché a bez papírování. Ale pokud chcete uzavřít sňatek za účelem konání pohlavního styku ve svazku manželském, budete muset vyplnit výrazně méně úředních papírů, než když si v Americe přes internet koupíte knížku v antikvariátu. Nejde o satiru, ale o smutné zjištění z reality.

Jsem tak hloupý, nerozvážný a staromódní, že si místo sledování fotbalu čtu. Nejčastěji o přírodě. Občas i knihy, pokud jsou obrázkové, v jazyce anglickém. I zakoupil jsem přes internet v americkém antikvariátu encyklopedii meteoritů, která byla tak drahá, že i ta antikvární podléhala proclení. Sto pět dolarů... Zaplatil jsem kartou a čekal knihu.

Pošťačka nezvonila, byl jsem doma a pak jsem měl ve schránce lístek, že mi nemohla doručit dopis s doručenkou. Tak jsem šel večer na poštu a vyzvedl si tlustou obálku. Nutnou administrativu pro celní styk se státem – dovezl jsem knihu, kterou je nutno proclít, tak budu clít. Začal jsem zkoumat obsah obálky.

První papír byla plná moc, kterou musím zmocnit Českou poštu, aby to s celníky vyřídila za mě (chci pochopitelně zmocnit poštu, protože je to nejjednodušší). Tedy první papír. Oboustranně, ale vyplňuje se jen první strana, na druhé je poučení. Druhý papír pak byla xerokopie obálky, ve které knížka přišla. Ten nebylo potřeba vyplnit. A byl jednostranný.

Třetí papír pak byla „Žádost o elektronické zasílání oznámení o příchodu zásilek ze zahraničí“, oboustranný, k vyplnění jen jedna strana, kde žádám, aby mi příště, až si koupím knížku v antikvariátu a bude ji třeba proclít, neposílali dopis, ale e-mail. Čtvrtý papír pak byla příloha k oznámení o příchodu zásilky ze zahraničí, který se nevyplňuje, ale obsahuje pokyny, co jsou „nejčastější důvody dovozu“. Mezi body nefiguruje „zájem o přírodu“, ale je tam „zboží neobchodního charakteru“ a já fakt nechápu, co to znamená, a jestli je to očtená kniha.

Pátý papír, nevyplňuje se, pak bylo „Oznámení o příchodu zásilky“, kde psali, že mi přišla knížka, kterou musím proclít, ale ne, kolik budu muset zaplatit. A že si ji můžu (což je pro mě nejrychlejší) vyzvednout osobně v pondělí a středu na poště na Plzeňské v Košířích, ve třetím nadzemním podlaží. Tedy dva dny v týdnu.

Takže v obálce bylo pět formulářů, z toho dva k vyplnění. V tom oznámení se ovšem navíc psalo, že pokud si to chci vyzvednout osobně, tak jim musím nejprve napsat e-mail (šestý doklad, třetí vyplněný) a donést si pro vyzvednutí: doklad o platbě kartou, výpis z účtu či tak, doklad o druhu a ceně zboží, objednávka, faktura či tak. S rozpisem zboží, ceny a dopravy. A že celní dluh uhradím na místě výhradně v hotovosti. Takže sedmý a osmý doklad a osobní úkon typu vyplnění žádosti – platba v hotovosti.

Neviním z ničeho Českou poštu, postup je v této zemi zákonný. V praxi však znamená, že dovoz jedné knížky z amerického antikvariátu si vyžádá osm papírů, z toho čtyři vyplníte, a jednu osobně provedenou hotovostní platbu. Když se to zúřaduje, tak dostanete očtenou knížku a můžete jít domů.

Když na mě přišla krize středního věku, tak jsem se k obveselení čtenářů v přímém přenosu oženil s krásnou a o generaci mladší Alex. Šli jsme na úřad ohlásit svatbu, ukázali jsme občanky a vyplnili a podepsali jsme tam jednu žádost. A (ale to už nevím jistě) možná zaplatili nějaký kolek. Ale už si to fakt nepamatuju. Pak jsme měli svatbu a podepsali jsme tam jeden dokument – jako že se bereme. A byli jsme manželé. Takže čtyřikrát méně papírů než pro dovoz jedné antikvární knihy.

Když nás pak manželství přestalo bavit a bezkonfliktně, bez soudu, jsme se rozváděli, museli jsme podepsat tři dokumenty, že si nic nedlužíme a nemáme děti, o které je potřeba se starat, a žádost o rozvod. A byli jsme rozvedení. Takže čtyři papíry k vyplnění, stejně jako při nákupu očtené knihy z USA, ale bez těch dalších čtyř papírů příloh navíc.

Mám nízkou matematickou inteligenci, ale přesto to na mě působí, že v Česku je úředně na počet papírů čtyřikrát jednodušší se oženit a dvakrát jednodušší se rozvést, než si nechat poslat z amerického antikvariátu očtenou knihu. Takže celní styk s tímto státem je administrativně čtyřikrát náročnější než pohlavní styk s manželkou, kterou si za tímto účelem vezmete za vlastní. Má ještě někdo pochybnosti, že konec civilizace již nastal?