Není pochyb o tom, že používání kryptoměn není tou uživatelsky nejpříjemnější zkušeností...

Není pochyb o tom, že používání kryptoměn není tou uživatelsky nejpříjemnější zkušeností... Zdroj: profimedia

Kriploměny? Zbrklý JXD dělá ze lva velblouda, něco pravdy ale přeci jen má

Není pochyb o tom, že používání kryptoměn není tou uživatelsky nejpříjemnější zkušeností. Když JXD popsal své zkušenosti s platbou, musel jsem na jednu stranu uznat, že mluví z duše velkému množství zklamaných lidí, kteří očekávali rychlé, levné a anonymní platby, avšak dostali přesný opak. Na druhou stranu, jeho příběh není ani tak příběhem kryptoměn, jako spíš příběhem státní regulace. A hlavně vlastní zbrklosti.

UTFG JXD!

Nedává smysl se příliš zastavovat nad tím, že JXD je patrně jediný z nás hrdých majitelů čipu pod kůží, který si plete Litecoin a Lightcoin. Je jasné, že pokud bylo cílem balit na to holky, potom neexistuje důvod ani otevřít Google a zkusit se podívat, jak se „digitální stříbro“ vůbec jmenuje.

Je to drobná chybka, ale je v hlubokém kontrastu k úvodu článku, kde se autor staví do role zkušeného uživatele, kterého kryptoměny „fascinují od samého svého počátku“, a dokonce „byl jedním z první stovky Čechů, kteří měli implantovanou bitcoinovou peněženku v čipu pod kůží“. Že tam ve skutečnosti ani nemá bitcoinovou peněženku, to je na další debatu, ale chápu to jako jednoduchou novinářskou zkratku.

Mnohem důležitější je ale samotný příběh o snaze zaplatit pomocí kryptoměn, jak to popisuje ZDE. Ve zkratce: JXD zaprvé nedokázal „propojit bitcoinovou peněženku v ruce“ s „lightcoinovým (sic) účtem“. Zadruhé, když chtěl poslat bitcoiny po internetu, nedokázal je snadno a anonymně nakoupit. Zatřetí mu neodpověděli z České spořitelny na dotaz o kryptoměnách. To první je vlastní zbrklost, to druhé taky, ale navíc okořeněná státní regulací. To třetí nemá s kryptoměnami nic společného. Ale podívejme se na to podrobně.

Žádná věda

Když JXD mluví o tom, že ani přivolaní odborníci nedokázali propojit jeho „bitcoinovou peněženku v ruce“ s „účtem“ jiné kryptoměny, může to pro čtenáře vypadat jako sci-fi. Ve skutečnosti je to proces, který já i další majitelé tohoto implantátu děláme poměrně často. A nejde o nic složitého.

K adrese, na které máte danou kryptoměnu, náleží soukromý klíč, který musíte do čipu nahrát. To zvládne po přiložení k ruce chytrý telefon. Pokud to váš telefon neumí, tak to za vás zvládne například terminál v Paralelní Polis. Žádná věda.

Pro nadšeného fanouška kryptoměn, který na svůj čip pravidelně balí holky, tuplem. Pokud to nešlo, potom JXD pravděpodobně své soukromé klíče nezná, což je možné, ale napravitelné jedním přeposláním na jinou adresu, u které by klíče vlastnil. Celé to tak spíše vypadá na vlastní zbrklost než na problém, který nedokážou vyřešit ani experti.

I na bitcoin se vztahují zákony

Jádro příběhu se ale točí kolem toho, že bitcoin ve výsledku není vůbec anonymní. To ale až na výjimky nikdo soudný netvrdí. Bitcoinový blockchain je úmyslně transparentní a veškeré transakce jsou navždy vidět. Je nesmyslné očekávat od bitcoinu anonymitu. Navíc v prostředí současné státní regulace. To, že po vás chce vydavatel karty, kterou si JXD pořizoval úplně zbytečně (posílání kryptoměn není vůbec potřeba), osobní údaje, nemá nic společného s bitcoinovým protokolem.

Vyšší částky jsou v Evropě regulovány v jakékoliv měně, tj. nejen u kryptoměn, ale i směna korun třeba na dolary. Jakmile přesáhne částka 1000 eur, musí po vás poskytovatel směny ze zákona chtít osobní údaje. U nižších částek je to o výkladu zákona a poslední novela zákona o praní špinavých peněz není úplně jednoznačná, nicméně JXD se obrátil na známého, který ho poslal do bitcoinového bankomatu v dejvickém metru. JXD ale místo toho dorazil do Alzy. Kdyby radu poslechl, příběh by zde končil a článek vůbec nevznikl. Jenže.

Místo aby potom z Alzy zašel do metra, kam měl jít hned poprvé, rozhodl se JXD koupit si kartu a otevřít si účet u zprostředkovatele. To je ve světě kryptoměn extrémně nebezpečné, protože ony soukromé klíče nevlastníte vy, ale někdo vám je „spravuje“. A může vám je vzít nebo ztratit. Navíc po vás obvykle chce ověření, abyste u něj mohli kryptoměny nakupovat. Dává to smysl, protože jinak by mu za současné legislativní regulace hrozily oplétačky s policií a u vyšších částek by to bylo rovnou nelegální.

Odkdy je chování banky chybou kryptoměn?

Nakonec se JXD rozhodl, že propojí svůj zbytečný účet u třetí strany se svým bankovním účtem. Tím se myslí, že můžete z daného účtu posílat koruny a služba vám za ně nakoupí kryptoměny. Jednoduchá operace, ale článek bylo potřeba natáhnout, tak se rozhodl zavolat úplně zbytečně do banky, co tam o tom vědí. Pochopitelně to trvalo dlouho a nic se nedozvěděl. JXD z toho vyvozuje, že „s tím neumí banky“, ale podle všeho s tím spíš neumí JXD.

To respektuju. Ne každý musí být expertem na všechno a kryptoměny zatím opravdu nejsou tou uživatelsky nejpříjemnější věcí. JXD ale dělá z komára velblouda. Nebo přiznejme, že kryptoměnám bude trvat ještě dlouho, než budou komárem. JXD tak dělá ze lva velblouda. Úplně zbytečně.

Autor je hlavní ekonom Roklen a spoluautor knihy Bitcoin a jiné kryptopeníze budoucnosti.