Andrej Babiš a Miloš Zeman

Andrej Babiš a Miloš Zeman Zdroj: Foto Blesk - Jakub Poláček

Vzdorovité a nepochopitelné zdržování. Zeman měl napodruhé jmenovat nového premiéra už dávno

Prezident Miloš Zeman se nechal slyšet, že jmenuje šéfa hnutí ANO Andreje Babiše podruhé premiérem ještě před vyhlášením výsledků referenda v ČSSD. Chce tím prý urychlit vznik vlády a vystavit tlaku ČSSD i samotného Babiše. Zapomněl však dodat, proč takový krok neudělal už dávno. Od demise první Babišovy vlády utekly více než čtyři měsíce a nic se nedělo. Uplynulou dobu proto lze považovat za nepochopitelnou a zcela zbytečnou ztrátu času.

Pravicová opozice po Zemanově prohlášení hned spustila slovní kanonádu, že prezident porušuje ústavní zvyklosti a uvrhává zemi do ještě větší krize. Z určitého pohledu s tím lze souhlasit. Na druhou stranu snad všichni vidí a dlouho vědí, že Zeman už je prostě takový a s nějakými ústavními zvyklostmi zachází jako s toaletním papírem.

Vše vždy totiž poměřuje jen a pouze svým okamžitým prospěchem a ponížením těch, které nemusí. A jelikož vidí, že mu nemálo lidí za to tleská, ve své pozici se ještě zatvrzuje. Žádné překvapení se tedy nekoná.

Abychom ale byli zcela korektní, je potřeba uvést, že Miloš Zeman není průkopníkem aktu, kdy hlava státu jmenuje premiéra, aniž by věděla, zda má za sebou většinu v Poslanecké sněmovně. Svého času to učinil i Václav Klaus v případě Mirka Topolánka, a to hned dvakrát. Když jmenoval jeho menšinový kabinet a poté, když tehdejšího šéfa ODS nečekaně rychle jmenoval premiérem znovu a doporučil mu dohodnout se s jeho rivalem Jiřím Paroubkem. Jistě, tehdejší kulisy a stranická matematika byly zcela jiné, ale čin jako takový je stále stejný.

KSČM jako nejstabilnější pilíř 

Miloš Zeman už před mnoha měsíci prohlásil, že první své dva pokusy o sestavení vlády dá Andreji Babišovi a že – lidově řečeno – nedá „loknout“ nikomu jinému. Asi čekal, že některé strany brzy vyměknou a o vstup do vlády se budou prát. Částečně se tak stalo, SPD se podbízí na každém kroku, komunisté se jeví jako nejstabilnější pilíř potenciální většiny ve sněmovně. Jaro pak probíhalo ve znamení tanečků, kdy dohody platily den či dva a za týden se rozdávaly karty u jiného stolu.

Pokud nyní prezident Zeman poněkud nabubřele mluví o tlaku na Babiše i ČSSD, je logické se ptát, proč podobně netlačil mnohem dříve? V okamžiku, kdy byl v druhé půlce ledna potvrzen na Hradě, mohl opět šlápnout na pedál a dát Babišovi nůž na krk. Neudělal nic. Zdržoval a (možná) opájel se svým triumfem znovuzvolení. Přitom Babiše měl jmenovat premiérem i podruhé hned a dát mu nějaký ambiciózní časový termín. Třeba to tu mohlo vypadat už úplně jinak. Místo toho tady Babišovi ministři už dlouhé měsíce řádí jako Švédové za třicetileté války a je jim srdečně jedno, že nemají důvěru sněmovny.

Referendum v ČSSD

Závěrem si můžeme jen zaspekulovat, jak dopadne referendum v ČSSD. Podle průběžných výsledků se sociální demokraté zatím kloní ke vstupu do vlády. Ale co když to nakonec nedopadne a oranžoví zařadí zpátečku? Chtěl jsem tím jen říci, že tady všichni mají a spoléhají jen na plán A a věří, že dopadne. Když to ale náhodou nedopadne, tak budou nechápavě koukat.

V takovém případě se pak může stát, že Andrej Babiš sice bude jmenován premiérem, ale svoje vyjednávací kolečko začne opět na samotné startovní čáře. Jsem pak zvědav na prezidenta Zemana a jeho reakci. Je totiž potřeba připomenout, že Ústava neřeší, dokdy musí být od jmenování premiéra jmenováni i jeho ministři, a že prezident nemá žádnou zákonnou oporu jmenovanému premiérovi odmítat či vetovat navržené členy jeho kabinetu. Zkrátka letošní léto bude i nadále pořádně horké.