Z Východu se sem může rozšířit nová nebezpečná droga. Je způsobilá vyvolat závislost, předávkování může vést k smrti a dlouhodobé užívání může člověka sociálně vyloučit. Proto důrazně varujeme – nešňupejte materiál, který vidíte padat z kapes slovenských politiků!
Slovensko, ne Amerika, je dnes zemí neomezených možností. Která jiná země se může chlubit tím, že její premiér podal demisi, aby se o týden později stal předsedou parlamentu v jiné zemi, v Itálii, s jen nepatrně poitalštěným jménem z Robert na Roberto?
Proto nikoho nepřekvapilo, když minulý týden vypadlo na tiskové konferenci novému slovenskému premiérovi Peteru Pellegrinimu na stůl psaníčko. Média začala okamžitě diletantsky spekulovat, že šlo o kokain. Zjevně nešlo, ten se prodává po gramech a v pytlíkách, v papírových psaníčkách se prodává pervitin.
V psaníčku totiž bývá sto miligramů – což by u kokainu na večer opravdu nestačilo. Ale že by byl nový slovenský premiér na piku, droze okraje společnosti? Moc se mi to nezdálo, a tak jsem uvítal vysvětlení, které druhý den přinesl premiér médiím. Nešlo ani o kokain, ani o pervitin, ale o párátka.
Dřevo je součást slovenské tradice
Párátka jsou vedle kořalky zcela pochopitelnou tradiční drogou slovenského národa. Jde přece o národ horský, čelící zimě (proto ta kořalka) a kulturně spojený se dřevem jako mimořádně rozšířenou stavební hmotou.
Salaše bývaly dřevěné a dřevorubectví bývalo tradičním zaměstnáním Slováků. Proto pravděpodobně slovenští pařmeni zkoušeli využít jako rekreační psychotropní látku i dřevo samotné. A v průběhu experimentování s tenkými větvičkami zjistili, že je poměrně příjemné se s nimi rýpat v nose.
Toto drogové zneužívání dřeva však zůstalo omezené na Tatry a jejich blízké okolí. Jak se následně slovenská společnost industrializovala a globalizovala, upadl tento zvyk téměř v zapomenutí. Když polistopadový režim přinesl na Slovensko balená párátka, poslední pamětníci zneužívání větviček už dávno žijící ve městech, kde větvičku není nevidět, záhy objevili, že párátkem se dá šťourat v nose možná ještě příjemněji než smrkovou větví. A tak se ve vší tichosti zvyk znovu rozšiřuje, jak vidno, i do nejvyšších pater slovenské politiky. Přesto před touto novou drogou musíme varovat.
Možnost poranění nosu
Základním rizikem při šňupání párátek zůstává poranění citlivé nosní sliznice. K poranění může dojít hned několika způsoby: Buď uživatel šňupne párátko příliš intenzivně a to se mu zabodne do nosu, nebo jej při vyndávání rozláme a třísky párátka se zasekají do nosní sliznice. Oba tyto typy úrazů mohou vyžadovat lékařské ošetření.
Estetický úpadek
Občan šňupající párátka se dříve nebo později dostává do sociální izolace a trpí samotou. Pokud se pohybuje mezi lidmi, kteří párátka neužívají, brzy se stane terčem posměchu a ostrakizace, protože pohled na člověka šťourajícího se párátkem v nose je skutečně nechutný. Izolace může narůstat, až uzavře konzumenta do sociální bubliny šňupačů párátek a zbytek světa jím bude opovrhovat.
Vznik závislosti na šťourání v nose
Závislost, jakou mohou vyvolat párátka, dosud není plně prozkoumána, ale je zřejmé, že u disponovaných jedinců může nastat poměrně snadno. Disponovaných jak psychicky (neurózy či poruchy osobnosti), tak fyzicky (náchylnost k zánětům nosohltanu).
Takový člověk má samozřejmě velmi často nos plný zaschlých holubů, které vnímá nelibě. A pokud začne šňupat párátka, brzy (při jejich vyndávání z nosu) zjistí, že když se párátkem pořádně porýpe, zaschlého holuba vylomí a on vypadne. Vylomení a zbavení se suchého holuba z nosu samozřejmě přináší úlevu a libost, takže je u takových jedinců plně způsobilé vyvolat minimálně psychickou závislost (fyzická závislost na dřevě zatím nebyla vědecky doložena, opět je zde výzkum teprve v počátcích).
Zvyšování dávek a předávkování
Stejně jako jiné drogy, i párátka mohou vyvolat návyk, takže po nějaké době začne uživatel počet vyšňupaných párátek zvyšovat, nebo zvyšovat objem šňupaných párátek. Takže po několika letech může uživatel skončit tím, že si do nosu narve celý svazek párátek najednou, nebo postupně místo párátka tužku, pak vařečku a nakonec poleno.
Toto zvyšování dávek mu jednak způsobí vytáhání nosu, a za druhé, což je důležitější, se takový náruživý párátkář, který si do obou nosních dírek nacpe vařečku, může i udusit. Proto apeluji: Neberte si příklad ze slovenských politiků a nešňupejte párátka!
