Slovenský prezident Kiska se minulý týden sešel s představiteli opozičních stran, aby s nimi diskutoval o východiscích z politické krize. Z té, na jejímž vzniku se spolupodílel.
Na Slovensku došlo k vraždě novináře, který psal o propojení mafie na stát a o daňových podvodech. Od prvního dne se tématu chytila politická opozice a podrobila vládu premiéra Fica ostré kritice s cílem změnit politické poměry.
Problém nastal ve chvíli, kdy opozice šla o krok dál a začala Ficův tým vinit z novinářovy smrti („vytvořil atmosféru, kde se vraždí“). Pro uklidnění situace by v tu chvíli musela vystoupit autorita moderátora, která by garantovala nezávislé vyšetřování a sporům dala určitý rámec. V parlamentních demokraciích bývá takovou figurou hlava státu.
Prezident Kiska však nejdříve otálel na dovolené a pak se zpožděním navrhl faktický odchod politické garnitury kolem Roberta Fica, nebo předčasné volby. Fico na sílu zareagoval silou. Jen zakotvení Slovenska v evropských strukturách můžeme vděčit za to, že tam studená občanská válka nepřeroste v horkou.
Slovenský politický problém je tento: zakladatel dnešního slovenského státu Vladimír Mečiar otevřel dveře privilegované privatizaci. Tím stvořil silnou podnikatelskou elitu. Když politicky oslabil, větší část jeho podporovatelů přešla pod Ficova křídla. Z privilegovaných privatizátorů se stali privilegovaní příjemci největších státních zakázek.
Na jedné straně přináší tento systém pocit nespravedlnosti („oligarchové ukradli stát“). Na druhé dává režimu jakousi stabilitu. Slovensko patří v EU a NATO k hodným žákům. Je zemí, kde nedochází k protidemokratickým excesům a zahraniční politika přes jisté brblání sleduje hlavní proud EU.
Za posledních 28 let však vyrostla nová voličská generace, která by chtěla vyšší demokratické standardy a otevřenější podnikatelské prostředí. Tito lidé nemají silnou politickou reprezentaci, a už vůbec ne svého Fica.
Naopak Fico má podporu tradiční levice z vesnic a malých měst, která slyší na velká gesta a plošné dary jako opsané z minulého režimu. Ve volbách 2016 sice Fico obdržel o 16 procent hlasů méně než čtyři roky předtím, ale i tak mu 28 procent stačilo na hladké volební vítězství.
I Ficovi voliči cítí, že jejich premiér je za zenitem, propadá aroganci moci a kryje různé skandály. Stále však pro ně je zdrojem stability a jistot. Toho si je vědoma i opozice, fragmentovaná do různých nestandardních uskupení, přičemž slovem politická strana se dnes už nedá nezvat ani jedno. V takové situaci se tragická událost stala příležitostí, jak překreslit politickou mapu. Nějak se z toho všeho ovšem vytratil mrtvý novinář a jeho snoubenka.
