Německá kancléřka Angela Merkelová, kterou netřeba zdejšímu čtenářskému publiku představovat, několikrát veřejně vyjádřila přísnou žádost, aby byl nárok na eurounijní dotace provázán s mírou úslužnosti dané členské země respektovat povinné uprchlické kvóty. Řečeno lidověji: Přijmete-li uprchlíky dle našich kvót, dostanete dotace ze strukturních fondů.
Tento názor přirozeně neartikuluje (jak se poslední roky (ne)hezky říká v moderním ptydepe) jen citovaná německá kancléřka, ale i řada unijních přemoudřelých elit, povytahujíce svá pěstěná bruselská obočí nad zlými a lakomými novými členskými zeměmi odmítajícími participovat dobrovolně na uprchlických kvótách.
Věc možná pro někoho vypadá na první pohled jasně, jsme jedna Unie, tak musíme přece přijmout citované kvóty. Co je na tom u všech Bruselů špatného? Říkají to i leckteří naši politici, publicisté a mediálně viditelnější neziskovky.
Rozdíly uvnitř říše
Věc však v sobě skrývá ďáblovo kopýtko. Hlavním posláním strukturních a dalších fondů je zmírnění rozdílů mezi jednotlivými členskými státy. Ano, členské státy EU byly a jsou různě bohaté a tím pádem i většina jejich obyvatel je různě majetná a má rozličnou životní úroveň.
Pakliže chcete udržet dlouhodoběji nějaký větší celek, tak se musíte snažit odstranit zásadnější rozdíly mezi jednotlivými částmi říše – zde nazývané Unie. To bylo známo již starověkým vládcům. Nota bene o zmírňování rozdílů mezi jednotlivými částmi se (nejen) dnes snaží kupříkladu i Čína nebo USA.
Pokud by skutečně došlo k výraznějšímu omezení eurounijních „vyrovnávacích“ dotací, je to cesta do pekel. Je to cesta k ještě většímu rozklížení evropského systému. To vážně chceme?
Dejte si dort, jinak vás potrestám
Útěchou nám snad může být, že než se eurounijní byrokracie k něčemu rozhýbe, tak uplyne ještě hodně vody v Rýnu. Podtrhuji, že zde mluvíme o zásadnější restrikci na úseku eurodotací, ne o nějakém dalším symbolickém „bubu bubu“, to se dá nepochybně vydržet.
Další podivnost a nelogičnost ve slovech eurodružiny pod vedením Merkelové spatřuji ve skutečnosti, že na jednu stranu se hovoří o ekonomickém, sociálním, politickém, kulturním a bůhví ještě jakém zisku z příchodu migrantů a současně nás německá kancléřka hodlá de facto popotahovat za to, že se na této výhodě nehodláme spolupodílet. Tím MY zde má laskavý autor na mysli zejména země V4.
V nadsázce to trochu připomíná situaci, ve které dobrotivá a světaznalá teta Angela chce trestat Pepíčka, ale i Vlada, Gábora a Agnieszku za to, že si nechtějí přidat skvělého dortu, a nechce rozumět jejich oprávněné polemice, že by si zkazili zoubky. A navíc jim tetička hrozí, že jim sebere peníze na učebnice a jazykové kurzy.
Dává vám to smysl?
