Prezident Miloš Zeman chce v případě svého znovuzvolení mj. také prosazovat tzv. povinnou volební účast. Dovolím se v následujících řádcích nad touto novou zamýšlenou povinností stručně zamyslet.
Nejprve se rozhlédněme, jak je tomu ve světě. Ať neobjevujeme Ameriku. V rámci osmadvacítky zemí EU (ano, Velká Británie je stále ještě z právního hlediska členem) nyní existuje volební povinnost pouze a jen v Belgii a v Řecku.
To věru není mnoho. A rozhodně ji žádná z členských zemí v posledních letech nezavedla a ani, co je alespoň autorovi tohoto komentáře známo, se k tomu žádná výrazněji nechystá.
Povinná volební účast není ani v USA, Kanadě, Japonsku či Zemanovu relativně oblíbeném Rusku. S povinnou účastí se můžeme setkat pouze v pár zemích Jižní Ameriky a v Austrálii – ale tam je vše vzhůru nohama.
Neberme lidem svobodu
In media res: Mám za to, že běžný „přizpůsobivý“ občan má starostí a povinností již tak mnoho, od různých pracovně-právních a daňových přes těch na úseku zdravotního a sociálního pojištění, přes chození na třídní schůzky až po nákup vánočních dárků či hlasování ve StarDance. Do toho starost o svůj (či pronajatý) byt nebo dům, zahradu a automobil či různé lékařské prohlídky. Zkuste svému zubaři či zubní hygienistce říct, že jste se nemohl řádně věnovat dentální hygieně, jelikož jste přemýšlel a analyzoval koho volit do europarlamentu či Senátu, dodává autor v laskavé nadsázce.
Druhů voleb je jako máku
Další otazník vidím v tom, kterých voleb by se měla zmíněná povinnost vlastně týkat? Uvědomme si, že voleb neustále přibývá.
A platila by povinnost i pro obecná referenda, která nám chce zavést zejména Okamurova SPD (jak říká takřka osmdesátiletý soused – Japoncova německá sociální demokracie). A co účast na odvolatelnosti politiků, soudců a vysokých úředníků, také by byla, u všech Milošů, povinná?
A kde je povinnost, tam bývá i odpovědnost za její řádné a včasné (ne)splnění a následná sankce. Sankce předpokládám by byla peněžní, tedy pokuta, o sekání rukou (čím by pak polepšený hříšník házel volební obálky do uren) se patrně v našem právním státečku neuvažuje. Uvědomují si navrhovatelé, že již nyní je přes půl milionu našich lidí v exekuci pro neplnění svých závazků? Chtějí snad hlavy pomazané, které mají čas sledovat politiku, uvrhnout další desetitisíce lidí do dluhové pasti?
A hlavně jaký má, pro pět ran do doktorandky-politoložky, smysl aby obligatorně chodili volit lidé, kteří se o politiku nezajímají či o ní mají povědomí jen v pověstném homeopatickém množství? Neposílili by tak například různé obskurní a extrémistické partaje a hnutí ? Cui bono?
Volám proto na závěr: Volební právo nechť zůstane i pro naše děti a vnuky nadále právem, a ne nenáviděnou povinností!
Autor je právník a publicista
