Zapomeňte na nové dálnice, nebo vysokorychlostní železnici. Je to moc drahé a peníze náš stát potřebuje jinde - na prémie pro úředníky finanční správy. Místo zvýšení mobility počítá nová česká strategie s tím, že se stane rájem pro milovníky starých mašinek z celého světa.
Ne, to fakt není pravda. Tedy zatím. Ale při pohledu na zprávu serveru zdopravy.cz o tom, že ze všech možných železničních spojení z Berlína do Vídně bude nejrychlejší to, které se vyhne České republice, takové myšlenky začnou člověka přepadat. Spojnice Vídně a Berlína totiž procházím středem ČR, takže je tu opravdu něco v nepořádku. Rychlejší trať je o 200 kilometrů delší, než ta procházející Českem. Jen se podívejte na mapu:
Kromě zrychlení železnice v Německu jde hlavně o to, jak se k dopravě přistupuje u nás. Na dálnici D11 jsme nedávno viděli slavnostní otevření nových tří kilometrů. Prvních za osm let a to ještě část nového úseku je spíš silnice, protože půlka budoucí dálnice není dostavěná. Přesto jsme viděli usmívající se politiky včetně ministra dopravy, který nevěděl, na jaké dálnici je (D1? D10?), s nůžtičkami a stuhou.
Pravda je taková, že v budování dopravní infrastruktury zůstalo Česko v minulém režimu. Možná je to správná strategie, protože ten se zase vrací. Ale má to své háčky. Centrální plánování nefunguje. Leda k tomu, aby se “ztrácely” peníze.
O přidělení financí na obchvat kouřem se dusícího města kdekoliv v republice rozhoduje pár týpků v Praze. O tom, jakou částku budou moci rozdělit zase jiných pár týpků, ale taky v Praze. Mohla by si o tom rozhodovat města, mohla by také zavádět lokální mýto, aby se vidělo, kde vlastně skutečně nové cesty potřebujeme, a ty by se navíc samofinancovaly. Pak by v Praze zbylo více času, mozkových kapacit a peněz na strategické spojnice - dálnice a vysokorychlostní železnici.
Ale to ne. Takhle jsme to dělali sto let, tak to tak dalších sto let budeme dělat. Naše motoráčky a zvlněné silnice si vzít nedáme.
Až to bude přes Německo rychlejší i z Liberce do Budějovic, pak opravdu nezbyde nic jiného, než se prohlásit dopravním muzeem. Zatím jsme k tomu na dobré cestě. Koneckonců první koněspřežná železniční dráha byla u nás, tak to tak přece může zůstat.
