Předseda Senátu Milan Štěch (vlevo) a předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Předseda Senátu Milan Štěch (vlevo) a předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Zdroj: ČTK

Čest práci! Živnostníci do výroby!

Čtvrteční výrok sociálního demokrata Milana Štěcha bude stát ČSSD pár procent ve volbách. Já jsem přesto z výroku nadšen, protože nesnáším pokrytectví. A sociální demokracie nyní jen ústy pana Štěcha přiznala, že se rozhodla konkurovat Komunistické straně Čech a Moravy.

Česká strana sociálně demokratická byla historicky stranou hájící zaměstnance před zaměstnavateli. Strana nižších a středních tříd, která měla podobné cíle jako třeba odbory. V současné době se ale situace jasně mění a ČSSD začíná vážně konkurovat Komunistické straně Čech a Moravy. Nestojí už jako vždy v dějinách po boku zaměstnanců proti zaměstnavatelům, ale začíná pomalu, ale jistě fungovat zcela marxisticky – na principu třídní nenávisti. Strana už nebojuje za lepší podmínky zaměstnanců, ale za horší podmínky „bohatých“. A ještě k tomu „bohatých“ zaměstnanců.

Začalo to před několika lety slavným výrokem soudruha, sociálně demokratického ministra Jana Mládka, který prohlásil, že živnostníci parazitují na systému. Třídní nepřítel byl odhalen a identifikován. Nepřítelem je člověk, který se ekonomicky stará sám o sebe a nezatěžuje stát. Následoval – letos na jaře, krátce před svou politickou smrtí – soudruh premiér Sobotka, který vyzval ke zdanění bohatých. Třeba zaměstnanců, kteří mají plat vyšší než padesát tisíc. Typickým příkladem takového bohatce, kterého by Sobotka rád více zdanil, je třeba lékař operující lidské srdce, na což musel studovat a zvyšovat si kvalifikaci třeba dvacet let. Ten je označen jako nepřítel, bohatec, proti kterému máme chovat zášť a kterého musíme zvlášť důrazně zdanit.

Výrok pana Štěcha je tedy dalším z řady, které ukazují, že za hlubokým pádem sociální demokracie a poklesem jejích preferencí není jen naprostá neschopnost sociálnědemokratických politiků. Štěch opět definoval třídního nepřítele – živnostníka. Živnostníci se mají zaměstnat a vytvořit masy fabrického proletariátu. Taková nehoráznost musí vyvolat reakci.

Důvodem propadu ČSSD je proto podle mého i změna zaměření na voličskou skupinu, která tradičně volí KSČM. ČSSD už není strana zaměstnanců hájících jejich práva proti zaměstnavatelům – nejrůznějším Babišům, továrníkům, ale strana hájící diskriminaci ekonomicky aktivních a schopnějších lidí. Každý, kdo má vyšší příjem než pomocký dělník, je zbohatlík, třídní nepřítel, a je třeba mu nasadit otěže a skasírovat ho. A takováhle politika může znechutit i poctivé řadové sociální demokraty. Takže se těším na odchod ČSSD směrem za komunisty, totiž do opozice. Jako otevřeně marxistická strana tam – nebo na smetiště – totiž patří.