Naše země má štěstí. Je krásná a vzkvétá, přestože v ní žijí Češi. Přesně takoví Češi, kteří jsou schopni zvolit si vládu, jaká jim dnes vládne.
Jejím předsedou je pán, jenž pláče, že vládne s někým, kdo „ojebává“ stát. Když mu někdo logicky připomene, že s ním vládnout nemusí, rozpláče se ještě více, a aby se uklidnil, začne provozovat svou nejvyšší formu zahraniční diplomacie – lísání k Německu a Evropské unii. Doma říká něco jiného než venku a venku zase něco jiného než doma.
A je z toho někdy i zmatený, protože pozdraví-li jej někdo v cizině a tlumočník je zrovna na toaletě, má náš pán problém. Krom toho si myslí, že peníze vznikají tak, že se tisknou, a aby je člověk měl, pracovat nemusí. A kdo pracuje a má hodně peněz, může podle tohoto pána platit na daních více, než vydělá. Protože to je spravedlnost.
Neštěstí pokračuje: Jeho místopředsedou je pán, který si stěžuje na všechno, co se událo po listopadu 1989, a přitom si neuvědomuje, že kdyby se to nestalo, jak se to stalo, nikdy by se on nemohl stát miliardářem, uchvátit za kriminálních okolností část českého průmyslu a vysávat miliardy z veřejných českých a evropských peněz – třeba na výrobu uzenin bez masa nebo biopaliva, jež ničí motory našich aut.
A taky neplatí daně, ale nutí ostatní podnikatele, aby si pořídili elektronické harampádí, které bude kontrolovat, aby nezatajili ani korunu příjmu. Tak, a tento pán možná díky Čechům vyhraje volby a vystřídá onoho plačtivého pána, jenž je předsedou vlády nyní. Těžko říci, co je horší. Možná budeme vzpomínat na plačku se slzou v oku.
Dalším, který vládne naší krásné zemi, je pán, jenž se stále usmívá, mluví o slušnosti a nechá se vydržovat kamarádem kmotra Mrázka. Jeho ministři provozují zvláštní typ politiky – před voliči si stěžují na zákony, které ovšem s těmi dvěma předchozími pány vymysleli a v Parlamentu schválili.
Když těmto pánům něco jde, pak to dělají s nadšením, chutí a přímo destruktivní vervou. Takže vymýšlejí nové a nové předpisy, jež jsou k uzoufání zbytečné, a obtěžují jimi normální občanstvo. Prosazují způsoby, jak zkontrolovat a zregulovat vše, co se v naší krásné zemi pohne. Jejich hyperaktivní hloupost sice stojí nekřesťanské peníze, ale nejsou jejich, takže je to nebolí.
A co jim naopak nejde, před tím zavřou oči. Třeba když ne a ne zařídit tak jednoduchou věc, aby se Češi dokázali autem přesunout z jedné části své země do druhé po slušné silnici nebo dálnici bez zdržení a infarktů. Nebo když si chtějí za slušné peníze postavit dům a místo toho, aby se starali o stavební firmu, architektonický návrh, absolvují děsivé byrokratické kolečko a shánějí potvrzení o tom, že stavbou domu nepoškodí ozónovou díru a nezpůsobí jinou globální klimatickou katastrofu. Nebo když chtějí posílat děti do škol beze strachu, že je tam zinkluzivuje nějaký nepřizpůsobivý spolužák.
Otázkou je, jak dlouho si ještě něco podobného naše krásná země nechá líbit. Škoda že jí Češi nechtějí trošku ulevit.
