Nic lepšího si administrativa nového amerického prezidenta Donalda Trumpa nemohla přát – nevyzpytatelná Severní Korea haraší zbraněmi a USA tak dostávají příležitost „ukázat svaly“ a rozhodnost. Jenže je to z obou stran obehraná písnička, která se opakuje přes 60 let. Otázkou je, proč nesmyslné řeči a předvádění se, které produkuje pofiderní režim z KLDR, svět s takovou vervou „žere“.
Severní Korea sice ráda na různých přehlídkách ukazuje své rakety a další výzbroj, ale ve skutečnosti je podle odborníků její armáda spíše „papírová“. Jedna z konspiračních teorií dokonce tvrdí, že z umělé hmoty či papíru jsou i některé rakety, které jsou na vojenských přehlídkách předváděny. I poslední test severokorejské rakety z minulé středy skončil krachem.
Když Severní Korea hrozí, že zahájí „nemilosrdné vojenské údery proti agresorům“, tak je skutečně otázkou, jak by to provedla. Má sice určitý počet raket, ale režim v Pchjongjangu dobře ví, že „nemilosrdný úder“ na kohokoli (KLDR tím konkrétně myslí jen Jižní Koreu či Japonsko, kde mají Spojené státy vojenské základny) by znamenal odvetu, která by představovala katastrofu. Naprostou katastrofu pro Severní Koreu.
Podívejte se unikátní obrazy zakladatele severokorejské diktatury Kim Ir-sena:
Je zvláštní, že svět na opakované výhrůžky KLDR tak vášnivě reaguje, protože ze strany severokorejského režimu se jedná o umnou vyděračskou taktiku, která je pouze „hrou na válku“. Jistě, Pchjongjang někdy skutečně sáhne po zbraních, ale jsou to konflikty z vojenského hlediska zcela marginální, proto je hlavně Jižní Korea spíše v klidu.
Stačí se také podívat do historie vzdálenější i blízké a vidíme, že s nástupem každého nového amerického prezidenta přijde na řadu severokorejské vyhrožování. A každý prezident USA odpovídá také stejně – tvrdí, že v případě potřeby režim v KLDR zlikviduje. Je ale vysoce pravděpodobné, že ani jedna strana to nemyslí až tak vážně. Dobře to ovšem působí na veřejnost.
Určitá změna ale přece jenom nastala a to musí v KLDR tušit. Donald Trump se na rozdíl od svých předchůdců nebude chtít s podivným režimem na ničem domlouvat a čínskému prezidentovi při nedávné schůzce řekl, že na Severní Koreu musí zatlačit asijská supervelmoc, protože ta má na to reálné ekonomické páky. Čína jako vždy váhá, protože hrát se „severokorejskou kartou“ je pro ní výhodná, svět ji v tom potřebuje.
Severokorejští politici a média Trumpovi ani neříkají prezident, ale označují ho za pouhého „podnikatele“. Jenže „podnikatel“ je z poněkud jiného těsta a vyděračské způsoby na něj platit nebudou.
Co tedy můžeme očekávat?
Po období zvýšeného verbálního napětí přijde opět čas na oddech. Pak se znovu odehraje nějaký konflikt. Spíše to bude slovní než vojenská přestřelka, ale ani tu nelze v menší míře vyloučit. Potom se začne hovořit o novém kole nějakých rozhovorů, mezitím bude KLDR za to požadovat potravinovou a jinou pomoc. Rozhovory nedopadnou. Na přehlídce v Pchjongjangu následně opět uvidíme rakety a tak to půjde pořád dál. Dokud se nezmění severokorejský režim sám, nebo ho nesmete domácí odpor. Jenže ani to se nedá tak brzy očekávat.
