V lidoveckém stranickém kotli to začíná bublat. Senátor a hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek nevyloučil, že se bude na květnovém sjezdu ucházet o funkci předsedy KDU-ČSL. Podle něj lidovcům chybí „chuť vyhrát“, současný předseda Pavel Bělobrádek má prý menší životní a politické zkušenosti, zatímco on by se uměl lépe dohodnout s Andrejem Babišem. Míní-li svá slova Jiří Čunek skutečně vážně a chce se nacpat do čela strany, mohou se začít lidovci obávat o svoji účast v příští sněmovně.
Ona už i současná situace u lidovců se začíná trošku zašmodrchávat. Stále není definitivně rozhodnuto, zda strana půjde do podzimních voleb ve spojení se Starosty, nebo bez nich. Tradiční lidovecké kádry se totiž nechtějí vzdát míst v čele kandidátek a spekulují nad tím, zda spojenectví se Starosty by jim nezlomilo vaz v podobě nedosažení minimálně desetiprocentního volebního zisku.
Vedle toho KDU-ČSL „tradičně“ lavíruje ve vládě mezi oběma velkými koaličními partnery. Jednou se přidá na stranu jednoho, pak druhého. Její postoj se tak stává stále méně čitelný. To ale není vše. Pavel Bělobrádek se staví k Babišovi spíš smířlivě, zatímco ministr zemědělství Marian Jurečka už prohlašuje, že nebude ve vládě, která spustí další etapy EET. Dobré vztahy si Babiš „pěstuje“ i s ministrem kultury Danielem Hermanem, naopak se otřel o regionální lidovecké reprezentace v Královéhradeckém či Pardubickém kraji, kde po loňských krajských volbách byla vítězná ANO vyšachována (i lidovci) do opozice. A teď do toho přispěchá Jiří Čunek se svými knížecími radami ze Vsetína...
Proč to dělá? Co ho k tomu vede? Myslí si, že je spasitel KDU-ČSL, který ví, jak se vše dělá, a umí to? Jistě, loni vyhrál krajské volby ve Zlínském kraji a nastěhoval se do hejtmanství. Je dlouholetým starostou Vsetína i senátorem. To vše určitě trošku přidá na sebevědomí.
Ale je třeba se na vše podívat i jinou optikou. Loňský úspěch KDU-ČSL ve volbách do Senátu a v některých krajích byl dán především tím, že voliči už nevěděli, koho volit, a navíc se jim začala zamlouvat novější tvář strany, jež ze sebe postupně začala smývat masku strejcovské politiky, za kterou byla lidovecká doktrína vždy považována. Ostatně současnému vedení vděčí lidovci za to, že se v roce 2013 vrátili zpět do sněmovny.
Na úspěchy Jiřího Čunka je potřeba pohlížet i lokální optikou. Na Zlínsku a Vsetínsku boduje (a vždy bodoval), protože tyto regiony zná a je tam doma. Zná místní mentalitu a ví, jaká řešení jednotlivých problémů místní lidé očekávají a kterým fandí. Tato akčnost však není přenositelná na jiné regiony, které žijí svými problémy. A už vůbec ne na celostátní úroveň. Tam se musí názorové a programové předivo plést zcela jinak. A rozhodně ho nelze stavět jen na tom, že se umí „dohodnout s Babišem“.
Příznivci Čunkova návratu by si určitě měli osvěžit vzpomínky na jeho nemastné neslané působení ve vládě Mirka Topolánka, ale i okolnosti jeho politického pádu. Jedním z jeho důvodů byla i ztráta podpory ve vlastní straně.
Podtrženo a sečteno. Návrat Jiřího Čunka do čela strany by lidovcům neprospěl, naopak by přinesl nemalé problémy. Strana teď potřebuje zformovat své řady, ujasnit si, co chce, a ne se dohadovat ve svých útrobách. Navíc přepřahání před volbami je vždy více než riskantní.
Chce-li bývalý lidovecký šéf pro svoji stranu něco udělat, měl by jí před volbami pomoci především ve svém rodném regionu. Ve Zlínském kraji před čtyřmi lety lidovci dostali přes 13 procent a získali dva mandáty. Má-li Čunek v sobě tu deklarovanou touhu vyhrát, a ne jen „hrát“, měl by se postarat, aby zisk strany v tomto regionu byl v příštích sněmovních volbách alespoň dvojnásobný. Až tohle dokáže, o svůj vzestup do užšího vedení strany si nebude muset říkat, jeho straničtí bratři a sestry za ním přijdou sami.
