Bohuslav Sobotka.

Bohuslav Sobotka. Zdroj: ČTK

Sobotkovy daně, hrrr na ně – na boháče i neboháče!

Socialisté si s větším zdaňováním a přerozdělováním nedají pokoj. Ztrácejí voliče, proto přitvrzují muziku. A nejde jen o banky, jimž chtějí napařit novou bankovní daň. Výhružně pro každého s trochu lepší výplatou zní Sobotkova slova: „Jsme pro radikální změnu daňového systému, která podpoří občany s průměrnými příjmy, a naopak velkou část daňového břemene převede na ty bohatší“.

Přeloženo do lidštiny: bohatší menšině ještě víc vezmeme, chudší většině ještě víc přidáme. Dělící čára mezi nimi povede přesně tam, kde to bude pro socialisty z hlediska volební matematiky výhodné. A slyší-li člověk od politiků slovo „radikální“, pak je třeba být hodně na pozoru.

Zvláštní, dodatečná daň pro banky, které by měly státu nasypat další peníze, aby bylo mj. na „vzdělávání, důchody či dopravní infrastrukturu“, je evergreen socialistů. Mají ji i jinde, říkají. Jinde ji ale zase nemají, lze odpovědět. Nehledě na to, že banky nejsou charitativní instituce a daň tak či onak naúčtují klientům. Mezi nimi jsou nejen boháči, ale i chudáci. Jenže lidé pak budou nadávat ošklivým bankám, nikoli hodným socialistům. O to tu běží.

Brzy se také dozvíme, co konkrétně pro socialisty znamená, že by velkou část daňového břemene převedla na bohatší. Tedy: koho ze smrtelníků vydělávajících si prací zmáčknou a kdo jejich daňové oprátce naopak unikne. Z někoho ty zlaťáky musejí vytřást. Přitom zhruba třetina živnostníků a zaměstnanců už teď díky různým daňovým úlevám a odpočtům žádné daně z příjmu fakticky neplatí.

Určitě vytáhnou svůj oblíbený hit, totiž progresivní zdanění. Lépe vydělávající lidé sice státu platí i tak víc peněz, ale s progresivními daněmi by platili ještě víc. ČSSD se tváří jako by přerozdělování mezi chudšími a bohatšími už tak nebylo poměrně vysoké. Pozor, neskákejme na propagandistické heslo levice, že naše daně z příjmu nejsou evropsky nadprůměrné, tak jaképak copak! Ano, nejsou nadprůměrné, zato povinné zdravotní a sociální pojištění vysoké je. Pro představu, člověk s hodně nadprůměrným příjmem sto tisíc měsíčně – dle socialistů tedy bohatec - odešle státu sakumprásk nějakých třicet tisíc, plus další tisíce, které ještě zaplatí jeho zaměstnavatel. Je to snad nedostatečná solidarita?!

Jak sociální, tak i zdravotní pojištění jsou prakticky daně, nikoli pojištění v pravém slova smyslu. S poskytovanou lékařskou péčí nesouvisí nijak, každému podle jeho potřeb, jak se říká. S vypláceným důchodem souvisí jen částečně – v penzijním systému se totiž přerozděluje mohutně.

Ataky socialistů na lidi, kteří vydělávají víc než průměr, se budou stupňovat. Na to lze vzít jed. V době, kdy už nejsou sexy „moderní levicová témata“ jako rovnost pohlaví, multikulturalismus či ekologie, se ČSSD vrací ke starému dobrému rozdávání ze státního. Na volebních billboardech by jí slušel slogan „Oslíčku, otřes se“.