O politice píšu, jen když se nějak dotýká sociální psychologie. Nebo psychopatologie. Takže mi nyní ale nezbývá než nesouhlasit s kolegou Bohumilem, či přesněji - nezbývá mi než přidat jednu další hypotézu, podle mne nejpravděpodobnější vysvětlení causy.
Kolega velmi kompetentně analyzuje možné důvody celé causy, která je opravdu neslýchaná a hodná formátu Maty Hari. A protože je kolega zvyklý na velká, státoprávná témata, špionážní aféry a zákulisní hry zkorumpovaných politiků, všechny tři hypotézy (přečtete si je zde a rozvinuté v tištěném Reflexu) mají státnickou povahu, jsou součástí velkých her a vysoké politiky. Co však je bolestně opomenuto, je možný čistě lidský motiv celé jistě plánované a cílené dehonestace pana Forejta.
Bohouš je skoro na správné stopě - vždyť doslova píše: „vzhledem ke svému uvolněnému životu v pražské homosexuální komunitě Forejt nikdy bezpečnostní prověrku neměl dostat.“ Ale, protože je Bohouš spíše konzervativní, nemá dost jasno v tom, co s sebou přináší uvolněný život v pražské homosexuální komunitě. A nedovede si představit, jak neuvěřitelně nenávistné vztahy v ní panují, a jak děsivých rozměrů mohou podrazy v rámci komunity nabývat.
Mám celoživotně homosexuální kamarády i kamarádky, bývají to většinou tvůrčí - tudíž zábavní - lidé a mám očitá svědectví takových sviňáren mezi bývalými - zhrzenými - žárlícími - podvedenými - okradeným - vykořisťovanými homosexuálními partnery, že by to u heterosexuálních mužů vůbec nebylo představitelné. Často jde o dlouholeté, čistě ze msty praktikované intriky a dehonestace, které mění druhému život v peklo stejně jako heterákovi rozvod s hysteričkou.
A pražská „uvolněná“ homosexuální komunita hostí tolik vyšinutých homoprostitutů a na mladší žárlících homosexuálních dědků, že celá „akce Forejt“ vůbec nemusela mít žádné politické pozadí.
Já bych, milý Bohouši, za akcí spíš než hru zpravodajských služeb viděl vzájemné vyřizování účtů mezi uvolněnými homosexuály, do kterých my heteráci nemůžeme vidět.
