Včera media poreferovala o zajímavém ději: Ve Švédsku, tradičně proimigrantné a sluníčkářské zemi, se škola postavila požadavkům své muslimské učitelky, které chtěla zavádět ve švédské škole šárijské manýry. Kéž by si z ní český soud vzal příklad!
Dvacetiletá švédská muslimka Fardous El-Sakkaová učila ve škole ve švédském Helsingborgu. Teprve tam začínala - dříve do školy sama chodila jako žákyně. A protože je stoupenkyní přísnějšího výkladu Koránu, odmítala při jednání s kolegy mužského pohlaví potřást jim pravicí, podat si s nimi ruku. Což je samozřejmě gesto - „tobě ruku nepodám" - které je v naší kultuře hrubou neslušností. Podrobněji zde. Kolega si na muslimku stěžoval, a ředitelka školy se postavila za sekulární ráz svého ústavu. Poprávu nazvala chování učitelky diskriminací mužů a dala jí vybrat: Buď své chování změní, nebo má ze školy odejít. Muslimka dala přednost před kulturou země, která jí poskytla domov - Švédska - kultuře země, ze které do Švédska utekla, a dala výpověď. A já si myslím, že ředitelka školy, která se jí postavila, Lidije Münchmeyerová, je alespoň na svých patnáct minut slávy hrdinka naší postomoderní doby.
Je naší absolutní povinností pro generace našich dětí chránit otevřený, nediskriminační a tolerantní postoje, které naši kulturu charakterizují. Jsme civilizací, kde není mravně přijatelné dávat nějakému pohlaví najevo nadřazenost či odpor, u nás je to, že si může žena podat ruku s cizím mužem, základem našich postojů a koncepce rovnosti všech lidí. Takže paní ředitelce děkuju a jen doufám, že jejího příkladu budou následovat další kompetnentí lidé. U nás třeba soudci, i my máme podobnou aféru.
V březnu letošního roku Střední zdravotnickou školu v Praze 10, která měla ve školním řádu zákaz nošení pokrývky hlavy v budově školy, zažalovala afgánská studentka, které škole zakázala při výuce nosit hidžáb. Soudce, který to bude rozhodovat, bude stát před zapeklitým problémem, ten rozsudek bude znamenat historický mezník bez ohledu na to, jaký bude. A já jen doufám, že se postaví za naši kulturu, naše zvyky a naše normy na našem území podobně, jako to udělala ve Švédsku ředitelka Lidije Münchmeyerová.
