Možná mne i trošku znepokojuje, že se zase, jako za komunismu, pomalu objevují politické vtipy. Vtip o politice, politický humor, je obvykle odpovědí nesvobodných na útlak. Na druhou stranu však lidová tvořivost má postmorení formy.
Internetová adresa snů, dalo by se říci. Je prostá, snadno zapamatovatelná, má potenciál šířit se virálně, sama ze sebe. Ta adresa zní vcelku urážliě: jetencurakjesteprezidentem.cz. No a když si kliknete, tak se objeví bílá stránka, ve které je uprostřed napsáno stopixelovými písmeny: Je.
Přiznávám, že jsem se opravdu zasmál. Bizarní humor provozovaný na Síti dostává nové rozměry, je údernější a rychlejší, dalo by se říci. Jedna dobře zvolená doména a jedno slovo na webové stránce dokáže víc než dlouhé pointované vyprávění vtipu. To je ta dobrá stránka celé věci.
Mnohem horší je, že se zase začaly objevovat politické vtipy. Je celkem standard, když si někdo vykládá vtipy o policistech, manželkách a tchyních - tedy o osobách vybavených zvláštními pravomocemi nad občanem, pravomocemi, které neseme nelibě a omezují nás. Proto máme tendenci tyto pozice a funkce zesměšňovat - protože se jich de facto bojíme. V otevřené, demokratické a pragmaticky řízené společnosti ztrácí politická anekdota smysl. Proč si dělat legraci z (byť vysokého, ale přece jenom státního) úředníka, jakým je premiér nebo prezident. Pokud je domokracie v pořádku, tak není proč je zesměšňovat. To přicházín až ve chvíli, kdy z „těch mocných“ zase pomalu začíná jít strach. A i když politické anekdoty, které se opět začínají vynořovat, jsou technologicky vyspělé, byl bych přece jenom radši, kdyby ti naši papaláši už strach nevzbuzovali, a tím pádem by si z nich nikdo srandu nedělal.
A abych výše uvedená tvrzení doložil ještě jedním argumentem: Víte, co udělá Andrej Babiš, když se ocitne v epicentru jaderného výbuchu? Škodí dál ve formě radioaktivního spadu!
