Čerstvá zpráva Českého statistického úřadu o květnové bytové výstavbě v zemi vypadá na první pohled zářně. Píše se v ní, že „počet zahájených bytů se meziročně zvýšil o 44,6 procenta na 2632 a počet dokončených bytů meziročně vzrostl o 61,4 procenta na 2500. Při podrobnějším pohledu na čísla však optimismus rychle mizí a nahrazují jej výjevy chmurné budoucnosti.
Předně je potřeba říci, že za takovým meziročním nárůstem stojí zatraceně nízká srovnávací základna. Protože když se absolutní čísla o rozestavěných a dokončených bytech postaví vedle sebe, na desetimilionovou zemi to není žádná hitparáda. V developerské branži dlouhá léta platilo, že trh tvoří de facto jen Praha, pak dlouho nic, pak je kdesi Brno, pak dlouho nic a pak jsou zbylá krajská města a další regiony. Důvodem byla rozdílná kupní síla, kdy nový byt si mohli koupit jen obyvatelé Prahy nebo naplaveniny z regionů, které přičichly po vysokoškolských studiích manažerským funkcím (a platům) v Praze.
Velká poptávka po bydlení v Praze nyní sice přetrvává, ale nemá adekvátní uspokojení. Podle analýzy společnosti Central Group za prvních pět měsíců roku v Praze klesl počet zahájených bytů v bytových domech o 65 procent z loňských 1487 na letošních 515 bytů. Přičemž v květnu vydaly stavební úřady v Praze povolení pro výstavbu pouhých 17 bytů za celou metropoli! V Praze se ročně přitom prodá okolo 6500 – 7000 nových bytů ročně. Když se nyní staví tak málo, nebude brzy co prodávat.
Jaké budou následky? Příliv lidí do Prahy klesne, respektive nastane odliv, protože si lidé začnou hledat bydlení v jiných regionech. A co hůř, dojde k brutálnímu vyšponování už tak vysokých cen bytů. Developeři stále lidem nakukávají, že levnější bydlení nebude a hučeli to do nich tak dlouho, až to bude pravda. A když všichni vidí, že není kde brát, bez mrknutí oka své ceny ještě zvýší („inspirovat“ se tím pak mohou i ti, kteří své byty pronajímají, kteří udělají totéž).
Ale pozor! Růst cen nového bydlení se může při prvním zakolísání ekonomiky projevit v tom, že řada lidí (a nebude jich málo!) nezvládne splácet své hypotéky a z bank se stanou dražitelé prázdných bytů. Vzniklou situaci též řada developerů zneužije k tomu, že lidem „vnutí“ své dlouhodobě neprodejné nekvalitní byty, u kterých by dnes ani pes nezvedl nohu. A v krajním případě, když už opravdu nebude kde brát a já to fakt trošku více přitáhnu za vlasy, lidé v Praze budou bydlet ve stanech, v korunách stromů či iglú. Pak už bude pozdě na onu nevinnou otázku „kdo za to může?“
