Před osmašedesáti lety se Gottwald právě vrátil z Hradu. Následovalo skoro 42 let totalitního režimu. A přívlastku užívám s rozmyslem, protože to byl ve své ambici režim totalitní od začátku do konce. Někteří levicově orientovaní intelektuálové a mladší historici se snaží pohled na komunistickou diktaturu revidovat a jedním z jejich argumentů je zpochybňování totalitního charakteru komunistického režimu po celou dobu jeho trvání. Budiž tedy podtrženo, že to byl režim totalitní od začátku do konce.
V čem se liší obyčejná diktatura od totalitní? Určující je snaha druhé úplně (tedy totálně) ovládnout život, měnit člověka, jeho psychické nastavení, myšlenky a aktivní (v kontrastu s reaktivním) konání. Komunisté chtěli „nového člověka“, měli k tomu ideologii a propagandu, které zpočátku ovlivňovaly opravdu skoro všechno. Totéž chtěli před nimi nacisté, jen je poháněla jiná ideologie.
Normální diktátor hodlá být u moci co nejdéle, a pokud ho občan respektuje a nevystupuje proti němu, většinou ho diktátor nechá na pokoji. Nacistům ani komunistům to nestačilo. Chtěli, aby si lidé mysleli co oni, a vynakládali na to veškeré úsilí, včetně značné části ekonomiky.
Ani po více než čtvrtstoletí od konce komunismu z nás úplně nevyprchal duch bolševika. Proč? Komunista tehdy, v únoru, nezačínal na zelené louce. K upevnění jeho režimu mu pomohly některé stránky národní povahy, jež pak povýšil na systémové.
Češi mají celou řadu výborných vlastností, jako umění improvizace a přežití, smysl pro humor, zdravý rozum, zdravou nedůvěru k autoritám a plebejské rovnostářství. Mají ale taky některé značně nehezké vlastnosti, jež komunistům pomohly k moci a dlouhé nadvládě: zbabělost, pasívní agresi, neobyčejnou nelaskavost, nedostatek velkorysosti, strach z cizího, provinční konzervatismus, závist a negativismus.
Řada těchto vlastností, dobrých i špatných, jistě vyplývá z naší moderní historie a způsobu, jakým se náš národ v devatenáctém století rekonstruoval.
Komunismus některé špatné vlastnosti posílil a udělal z nich významnou část politické konstituce, kterou zjevně není možné setřást za jednu generaci. Proto u nás vládne a je milován Babiš, ztělesnění byrokraticko-bolševického rozhodování. V těchto dnech musí třeba podnikatelé podávat buzerační kontrolní hlášení. Babiš je prosadil, aby omezil daňové úniky.
Jiným příkladem bolševického ducha je čerstvé obvinění skupiny Ztohoven za vyvěšení červených trenek nad alkoholovým oparem v sídle českých králů. Gesto se nám může a nemusí líbit (mně se líbilo), ale tolerantní a laskavá společnost by umělcům, kteří využili ústavního práva na svobodu projevu poněkud svérázně, maximálně napařila pokutu a věc by byla vyřízena za týden.
Takhle bude soud. Česká vesnice se poměje. Gottwald, jenž se v černém únorovém dni vrátil ze sídla českých králů, nikdy úplně neodešel.
