Čtvrteční výroky slovenského premiéra vzbudily v lidech, co se zajímají o svobodu slova, jisté rozpaky. V jedné členské zemi EU — Slovensku — může premiér říkat věci, za něž se v sousedním Česku chodí před soud.
„Jakmile pustíte migranty s odlišným hodnotovým systémem do země, hrozí takové incidenty (jako v Kolíně nad Rýnem) a to my nechceme.“ Jediná cesta, jak podobné útoky minimalizovat, je podle Fica „zabránit vzniku ucelené (muslimské) komunity na Slovensku, která by vznikla zavedením povinných kvót“.
Vláda podle Fica neučiní ani dobrovolné kroky, jež by vedly „ke vzniku ucelené muslimské komunity na Slovensku“. K tanci i poslechu je ucelený Ficův projev tady:
Nyní trochu historie z Česka. Na prvomájové demonstraci roku 2009 na náměstí Svobody v Brně ultrapravicový politik Tomáš Vandas prohlásil:
„Naši krásnou českou zemi zaplavila ničivá imigrantská vlna tsunami, která ničí vše, co je nám drahé a krásné.“ Za výrok byl odsouzen ke čtyřem měsícům odnětí svobody s odkladem na dvacet měsíců. Odvolal se, věc řešil brněnský krajský soud v polovině ledna 2012. A rozsudek potvrdil. Podobné výroky jsou prostě v Česku protiprávní. Více o procesu najdete na e15.cz.
Mám za těch čtvrt století, co se živím psaním, jistý cit pro vnímání jazyka. A zodpovědně prohlašuji, že Ficovy a Vandasovy výroky jsou v úplnosti srovnatelné. Co do obsahu. Co do formy — ten Ficův je mnohem závažnější, protože jej pronesl jako premiér země a protože jej šíří televizí i po internetu. Přesto je Vandas odsouzený hříšník a Fico respektuhodný politik.
Jsem poslední, kdo by se chtěl zastávat Vandase a upřímně ani Fica. Vím však jedno: pokud se na koncept svobody slova nahlíží v dvou sousedních zemích, členech jednoho bloku — EU —, tak rozdílně, nemůže to dlouhodobě fungovat.
