Pamětník si snad vzpomene na ten Zemanův kufřík z roku 1996, jenž měl dokumentovat snahu ministra vnitra Jana Rumla proměnit zemi v policejní stát. Když tehdejší šéf opoziční ČSSD předložil „kufřík“ prezidentovi Havlovi, ten v něm nalezl pětadvacet bezcenných stránek, většinou vycházejících z blábolů osmnáctkrát trestaného recidivisty.
O letošních vánocích nám hlava státu předvedla prezidentskou verzi Zemanova kufříku model 2015, která ovšem byla jakousi jepičí variantou tehdejšího udržování voličského publika v napětí z politické bomby, tikající v nitru Zemanova zavazadla.
Prezident se pro tentokrát vytasil s temnou historkou, kterak dostal před 17. listopadem exkluzivní informaci od jedné ze zpravodajských služeb, že na transparentu demonstrace facebookové iniciativy Proti projevům nenávisti se objeví nápis „Tahle země není naše – Refugees welcome“. Někdo ovšem organizátorům na poslední chvíli poradil, ať nahradí nápis sloganem „Tahle země patří všem – Refugees welcome“, sdělil národu vždy dobře informovaný Zeman.
Trvalo ovšem jen několik hodin, než přičinliví rešeršisté zjistili, že Zeman vycházel z neověřené zprávy ČTK z 5. listopadu, která v textu o přípravách výročí revoluce mylně uvedla slogan „Tahle země není naše,“ na což okamžitě organizátoři upozornili.
Proč ale Zeman oděl celou blamáž do „thrilleru“, v němž hlavní roli hraje tajná služba? To je jednoduché: chtěl ukázat promigrační iniciativy jako extrémisty, toužící zaprodat zemi muslimům, kteří ale jsou pod dohledem agentů rozvědky. A nad tím vším bdí oko nejvyššího strážce národní čistoty – prezidenta České republiky.
Zemanova splasklá zpravodajská bublina by nás neměla odvést od skutečného stavu věcí: Kdyby prezident opravdu chtěl naslouchat vážným varováním bezpečnostních složek státu, měl by o sváteční četbu a znepokojivé přemítání postaráno. Znovu by se mohl vrátit k důvodům, proč Národní bezpečnostní úřad neudělil prověrku kancléři Vratislavu Mynářovi, kterého hlava státu drží ve funkci s bezpříkladnou oddaností. Nebo se mohl Zeman ponořit do dalšího rozhodnutí NBÚ, jenž neprodloužil bezpečnostní prověrku řediteli vojenské kanceláře prezidenta republiky Rostislavu Pilcovi kvůli jeho problematickým vztahům s Rusy. A jehož prezident doposud neodvolal, navzdory ujištění, že tak bezprostředně učiní.
Výživné čtení by Zeman našel i ve zprávách bezpečnostní informační služby. Například v informacích BIS o vzrůstající aktivitě ruských a čínských tajných služeb, jejichž emisaři pronikají do těsné blízkosti některých politiků. Čtenářskou lahůdkou pro Zemana by pak mohlo být varování zpravodajců, že prezidentův honorární poradce Jie Ťien-ming je jakýmsi hybridem čínského oligarchy s vlivovým propagandistou komunistického státu, jenž je navíc propojený s čínským vojenským zpravodajstvím.
Těmito informacemi tajných služeb, upozorňujících na akutní nebezpečí dalšího pronikání ruských a čínských vlivů, se náš prezident neohání. Naopak se je snaží přehlušit vykreslováním odkudsi řízené invaze muslimských hord. Což je hradní politika, jejíž podstatu by nejlépe mohlo vystihnout heslo: „Tato země není naše – soudruzi vítejte.“
