V Německu probíhá nad hlavami běženců podstatná debata. Pomohou zaplnit prázdná místa na pracovním trhu? Pomohou zemi, která má málo dětí a bude pro ni těžké „uživit“ budoucí penzisty? Podle spolkového úřadu práce je nyní poptávka po zaměstnancích nejvyšší v historii. I to je jistě jeden z důvodů mateřské vlídnosti Angely Merkelové vůči statisícům imigrantů.
Německo vymírá a stárne. V roce 2060 by se školáci měli učit - podle současných analýz - že Německo má už jen 70 milionů obyvatel namísto aktuálních jednaosmdesáti. Peníze na důchody ukrojí ze státního rozpočtu výrazně větší díl než dnes. Nadšenější část německých elit věří (víra je to správné slovo), že přistěhovalci a jejich děti pomohou jak pracovnímu trhu, tak budoucím penzistům. Skeptičtější varují, že spíš zatíží sociální systém, protože nejsou pro práci a život ve vyspělé zemi připraveni. Zkrátka integrace půjde ztuha, o konfliktech odlišných kultur nemluvě.
My máme se stárnutím podobný problém. V horizontu třiceti čtyřiceti let bude podle nejhorších prognóz „vydělávat“ na jednoho penzistu dokonce jen jeden člověk. Těžko předpokládat, že se zdejší ženy hned zítra vrhnou do rození kupy dětí. A protože se na imigranty coby náhradníky za domácí pracovní sílu spoléhat nemůžeme a evidentně ani nechceme, musíme si pomoci sami. Merkelová a spol. řeší problém po svém, Sobotka a spol. také po svém - ruší i tu malou revoluci v penzijním systému, kterou spustila Nečasova vláda, totiž spoření ve druhém pilíři. Poslanci právě dnes budou pokračovat v jeho podřezávání. Ale co místo něj, když to nebude armáda mladých prácechtivých imigrantů? Měli bychom mít šanci se na tu šedivou budoucnost včas připravit. Všichni si nemohou nakoupit drahé byty, aby je na stará kolena prodali.
Žádnou ucelenou představu koalice po půldruhém roce vládnutí nemá. Jen pár návrhů bůhvíkolikáté penzijní komise na jiné, prý lepší přerozdělení jedné hromádky vybraných peněz – rodiny s dětmi mají platit nižší sociální pojištění na úkor bezdětných, málo vydělávající manželky mají dostat kus penze lépe vydělávajících manželů… Člověk aby raději zůstal navždy mladý. Už dnes si nemohou senioři, kteří jsou z pětadevadesáti procent závislí na státních penzích, vyskakovat. Stát kýchne a důchodcům se hned daří hůř. Stát se nadechne a důchodcům se daří líp - o pár stovek.
Vládě vyhovuje, že kdysi tak horké téma důchodů zalila migrační krize. Obavy z vpádu cizího elementu do české malebnosti zaplňují veřejný prostor, islamisté děsí za bukem, sněmovna se baví titěrnostmi jako je zařazení svatby Elišky Přemyslovny s Janem Lucemburským mezi svátky kvůli národní hrdosti. Nějaké vzdálené penze lidi nepálí - tak proč namáhat politické závity?! Nějak bylo, nějak bude, zdroje jsou. Zdrojem není nic jiného, než kapsa daňového poplatníka. Vláda teď s halasem přidá pár korun současným penzistům, na ty budoucí nemá čas, ani voličskou objednávku, natož invenci. V téhle zemi je opravdu lepší nezestárnout.
