Už čtrnáct dní se médii valí aféra Kleslová. Nejde se zbavit dojmu, že se tu hraje ještě o jiné věci než ty, o nichž se běžně píše.
Byznysová a později politická pozice Radmily Kleslové, starostky Prahy 10 a někdejší první místopředsedkyně hnutí ANO, byla vždycky založena na tom, že byla prodlouženou rukou Andreje Babiše. Tak tomu bylo v dobách, když v letech 1999–2006 lobbovala za Agrofert u sociálně demokratických vlád, k nimž měla blízké vztahy. Tak tomu bylo i po roce 2011, když Babišovi pomáhala se vztahově orientovat v politice. A hlavně po roce 2013, kdy spoluzaložila desítky místních, okresních a krajských sdružení jeho hnutí ANO.
Před komunálními volbami 2014 pak vytvořila řadu kandidátek na pražský magistrát i jednotlivé městské části a pomáhala mu udržet jednotu hnutí v regionu, z něhož vzešlo Babišovo parlamentní vítězství. Na téhle cestě za Babiše inkasovala mnoho ran, včetně toho, že z pražské kandidátky na magistrát musela vytlačit Jana Kasla, kterého v dobré víře do hnutí přivedla dnešní eurokomisařka Věra Jourová. A Kasl, jak ho známe z minulých angažmá, chtěl všechno nebo nic a nakonec dostal to druhé. I Kleslovou to tehdy stálo místo na kandidátce a s největší pravděpodobností i funkci pražské primátorky.
Když po vítězných volbách na pražský magistrát v listopadu 2014 nasadil Babiš do vedení Prahy chaotickou Adrianu Krnáčovou, nechal všechny opravdu praktické věci na paní Radmile. Byla to ona, kdo dohadovala s ostatními kluby rozhodující věci, včetně nasazování politiků a expertů do dozorčích rad městských podniků. Babiš, jeho média i koaliční partneři z magistrátu to brali jako hotovou věc a mnozí byli ještě rádi, že se v ANO mohou setkat s něčím a někým, kdo zná reálně politické procesy.
Pražský magistrát je totiž možná méně korupční, než byl ten bémovský před rokem 2010. Na druhou stranu zde vládne nekompetence a neschopnost zúřadovat základní věci. Je pěkné se pohoršovat nad předražením tunelu Blanka, ale nesmějí to říkat lidé, kteří neznají základní procesní věci, a magistrát v jejich éře bude označován za místo, kde se zastavil čas. Tyhle věci se moralizujícími řečmi dají zakrýt jen do určité míry.
Když Babišova druhá pravá ruka, exnáměstek z financí Wagenknecht, přispěl k odhalení Kleslové, že má smlouvu s polostátními ČEZ na analýzy a lobbing, šlo by to následné mediální rozhořčení chápat, protože se jednalo o klasický střet zájmů. Není jisté, jestli jde o větší střet, než má předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek, jenž v parlamentních výborech rozhoduje o řadě zákonů ve prospěch Agrofertu a od této Babišovy firmy bere ročně 2,5 miliónu korun. To ať posoudí každý sám.
Mediální smršť posledních dní je založena na tom, že Kleslová dosazuje lidi z okolí ANO do městských firem. Tady je třeba moralizující kritiku odmítnout. Dříve platilo, že strany navrhovaly osoby ze svých řad a v případě špatných rozhodnutí za to dotyční nesli pouze politickou odpovědnost. Typu: předražil jsi Blanku, spočítáme ti to u voleb, což se také stalo.
V posledních dvou letech však platí nový zákon o obchodních korporacích. V případě špatného rozhodnutí už neplatíte jenom politickou daň, ale můžete přijít o své příjmy a svůj majetek, nehledě na případné trestní stíhání. Otázka, koho posílám do městských firem a jakou politiku tam mám dělat, je daleko složitější než v minulosti. To, že tyto věci se předávají do gesce stranických personalistů typu Kleslová, není takový hřích, jak se může na první pohled zdát. Jmenovat do těchto funkcí na nikom nezávislé experty znamená pro strany nést před voliči odpovědnost, aniž bych měl tyto lidi pod větší kontrolou.
Takže nakonec celá aféra Kleslová je o jednom. Určité typy lidí pochopily, že střílet na Babiše není moc efektivní, takže vyprázdnily kanón na jeho hyperaktivního zástupce. Část té salvy vzešla i od krnáčovského vedení pražského magistrátu, které bylo před několika týdny na pokraji odvolání a Babiš je tehdy z dosud neznámých důvodů podržel. Tehdy nechtěl mediální rozruch, a dnes z toho má malou občanskou válku uvnitř ANO. Ale to už je jiný příběh.
