Realitní makléřka Eliška Nosková

Realitní makléřka Eliška Nosková Zdroj: ČTK

ANDREA HOLOPOVÁ: Kauza Nosková je precedens, který ukazuje na nesmyslnost antidiskriminačních zákonů

Soud v kauze Romka Balogová vs. makléřka Nosková rozhodl se zdravým rozumem. Makléřka se sice musí omluvit, když už antidiskriminační zákon existuje, ale nesmyslné odškodné za rádoby psychickou újmu platit nemusí. Jestli antidiskriminační zákon je hloupý a jestli ho stejně lze obcházet, pak nemá existovat.

 

To, že si každý majitel samozřejmě musí nést důsledky svého chování, je snad jasné. Pokud bude bezdůvodně dopředu diskriminovat, může se mu to vrátit v podobě špatné pověsti, ostudy nebo finanční ztráty.

Soudce v kauze Nosková potvrdil, že majitel bytu nakonec má právo rozhodnout, komu svůj byt pronajme, jen nesmí nějaké skupiny dopředu vylučovat. Napříště tedy budou majitelé muset zvát na prohlídku bytu i ty zájemce, které v bytě mít nechtějí, byt jim ukážou, a pak jim ho stejně nepronajmou. Bude se tedy jen hrát takové divadlo, které pouze zvýší náklady realitním kancelářím a potažmo klientům.

Soudce musel brát v úvahu dvě rozporná ústavní práva – jednak právo na majetek a s ním právo nakládat s ním, jak se mi zlíbí, a na straně druhé právo na rovné zacházení. Soudce tedy nemohl jinak, než konstatovat, že k diskriminaci došlo, pakliže byla paní Balogová odmítnuta, jen proto, že je Romka. Pokud jí ale nakonec nepřiznal odškodné, postavil se vlastně na stranu těch, kteří upřednostňují právo nakládat si se svým majetkem podle svého uvážení.

Řekněme si to ale narovinu. První bylo vlastnické právo, nikoliv nárok nebýt vyloučen z nabídky nějakých služeb. Soudce rozhodl správně, ale čisté by bylo spornou antidiskriminační legislativu z našeho právního řádu vyhodit. To ale není na soudcích, to je na zákonodárcích. A nakonec vlastně na voličích.