Noha

Noha Zdroj: Marek Douša

STEVE FISHER: Moje báječná, levná letní dovolená bez stresu

Letos jsem se rozhodl strávit letní dovolenou na mém nejoblíbeněj­ším místě na světě: v Praze. Asi si říkáte: „No, moment. Copak ten chlap nežije v Praze?“ Jo, je to skutečně tak. A taky je to docela určitě jeden z hlavních důvodů, proč jsem si Prahu vybral.

Před tímto rozhodnutím jsem si ale udělal pečlivou statistickou analýzu dopadů takové pražské letní dovolené. Uvádím některá zjištění:

Cena letenek (Kč): 0

Cena ubytování (EUR): 0

Počet hodin strávených na počítači ve snaze najít levnou dovolenou: 0

Počet hodin strávených rozmýšlením, jestli jsem si nemohl najít něco lepšího, kdybych hledal na internetu o chvilku déle: 0

Počet hodin strávených balením: 0

Počet hodin strávených přemýšlením a obavami, co jsem si to asi zapomněl přibalit: 0

Cena taxíku na letiště (Kč): 0

Počet hodin strávených čekáním ve frontách na letišti: 0

Počet hodin strávených v obavách, zda moje zavazadla dorazí do cíle: 0

Počet ztracených zavazadel: 0

Už z tohohle krátkého seznamu se výběr Prahy coby destinace letní dovolené jeví velmi slibně. Pak jsem začal uvažovat o mnoha dalších výhodách, které mi domovské město v letních měsících nabízí.

Ticho a klid. Praha je v létě tak báječně tichá. Otevřu okna a slyším jen cvrlikat ptáčky. Sousedi na sebe neřvou. Kolem domu rachotí mnohem míň aut a náklaďáků. Kluk od vedle, co ustavičně buší do bicích, je na letním táboře. Božský klid!

Spousta místa na parkování. Na podzim, v zimě a na jaře mám velké problémy najít blízko domu místo na parkování. Ale v létě, kdy je stále alespoň deset až dvacet procent Pražáků na dovolené, najdu místo hned! A to mi připomíná další statistický údaj:

Počet hodin strávených v obavách, že mi policista dá za stěrač lístek za špatné parkování nebo že mi auto odtáhnou, když se budou během mé dovolené čistit ulice kolem mého domu: 0

Spousty volných míst ve veřejné dopravě. Jasně, tramvaje ve středu města jsou možná nacpané turisty, ale v okrajových čtvrtích, kde obvykle do tramvaje či autobusu nastupuju, je vždycky spousta volných míst. Musím vstát a pouštět babičky sednout? Ne. Buď už jsou všechny na chatě, nebo je jejich doktor zrovna na dovolené, takže k němu nejedou tramvají. Pohodička!

Lepší jídlo v restauracích. V létě si můžu zajít do kterékoliv oblíbené restaurace v okolí na oběd a všechny speciality dne jsou pořád k dostání. Žádné mé oblíbené jídlo není na jídelním lístku vyškrtnuté. Dokonce ani gulášovka! Ani před půl druhou! Nádhera!

Slušné ceny. Jídlo: v normálu. Alkohol: v normálu. Zábava: v normálu.

Nakonec stačí jen dodat, že moje letní dovolená v Praze byla překrásným, splněným snem. Uvedu ještě pár statistických údajů:

Počet dnů, kdy musím vstávat před devátou, abych stihl hotelovou snídani: 0

Počet dnů, kdy jsem vstával před jedenáctou dopoledne: 0

Počet dnů strávených v obavách o to, jak bude zítra: 0

Počet hodin strávených přepočítáváním cen v cizích měnách na koruny: 0

Počet dnů strávených stížnostmi na kvalitu hotelových Wi-Fi služeb: 0

Počet vypitých půllitrů nejlepšího piva na světě: neuveden

Celková úroveň spokojenosti s dovolenou (na stupnici od 1 do 10): 10

Úroveň dosažené relaxace (na stupnici od 1 do 10): 10

Úroveň depresí a skleslosti po návratu domů z dovolené (na stupnici od 1 do 10): 0

Takže: vzato kolem a kolem, moje dovolená v Praze byla naprosto dokonalá a já jsem definitivně přesvědčený a odhodlaný si to příští rok zopakovat.

Je tu ale háček: doporučil bych to i ostatním Pražákům? Určitě ne. Vy si v každém případě vyrazte na dovolenou ven z města!

Text vyšel původně v tištěném Reflexu č. 28/2015.