Ministr vnitra Milan Chovanec by se měl převléknout do oblečku Spider-Mana a vyrazit do ulic dělat pořádek. Neuplyne totiž ani den, aby nás neoblažil nějakou novinkou ohledně imigrantů. Jenže čiší z toho naprostý populismus, který má konkurovat nesmyslům Tomia Okamury. Přitom do Česka vlastně žádní uprchlíci nechtějí. Pořád hovoříme o několika tisících lidí, kteří by zde mohli zůstat v příštích letech. A to je v podstatě nic.
Jistě, imigrační vlna je skutečně jedním z největších problémů současné Evropy. Ale v kritické situaci jsou z tohoto pohledu především Itálie, Řecko a Maďarsko. Problémy mají i Francie a Španělsko. Nejvíce migrantů pak tradičně a dlouhá léta přijímají Německo a Švédsko (na počet obyvatel je evropským přeborníkem).
Přiznejme si, že Evropa v tomto případě zásadně selhala, protože o zpřísnění imigračních zákonů neplodně diskutuje dvacet let. Ani Schengenský prostor s volnými hranicemi se neukazuje jako největší vymoženost. Nemluvě o nedostatečné ochraně vnějších hranic Evropské unie na mnoha místech (na moři je to samozřejmě nesmírně složité).
Jenže jak se to dotýká Česka? V porovnání s mnoha zeměmi EU v podstatě nijak. Čísla jsou marginální a hovoří jasnou řečí.
Vláda minulý týden rozhodla, že Česko do roku 2017 přijme 1500 uprchlíků. Z toho prvních 400 běženců ještě letos. To je zanedbatelný počet, který se v naší společnosti rozplyne, navíc vůbec není jisté, že tito lidé zůstanou nakonec natrvalo u nás. Dá se předpokládat, že spíše ne.
Ministerstvo vnitra pak očekává, že v příštím roce k nám přijde 5000 až 7000 nelegálních migrantů. Letos jich má být kolem 3500. Jenže většinu z nich vrátíme a zůstane jen malé množství. Podle praxe české azylové politiky to bude dokonce jen minimum těchto osob.
Proč tedy ta nemístná hysterie?
Podle Českého statistického úřadu se v letech 2004 až 2013 počty žadatelů o mezinárodní ochranu u nás kontinuálně snižovaly. V pořadí zdrojových zemí dominovala po celou dobu Ukrajina. Mezi další patřily Rusko, Vietnam, Bělorusko a Sýrie. V roce 2013 klesl počet žadatelů o mezinárodní ochranu u nás dokonce na historické minimum. Žádný problém s imigranty v Česku tedy neexistoval a nezdá se, že by mohl vzniknout ani při současné krizové situaci v Evropě. My totiž cizince (nemyslím země EU) moc nepřijímáme a odmítáme jejich žádosti.
O mezinárodní ochranu zažádalo v Česku v roce 2013 pouhých 707 cizinců, což bylo ještě o 46 osob méně než v roce 2012. Z afrických zemí to bylo jen 8,5 procenta (z tohoto kontinentu teď prchají statisíce lidí, ale opět ne k nám), tedy necelých sedmdesát lidí. To je snad nějaký problém? Toho si nikdo nemohl ani všimnout.
V minulém roce se čísla v této záležitosti zvýšila, ale pořád byla velmi malá. V průběhu roku 2014 předložilo žádost o mezinárodní ochranu celkem 1156 cizinců. Nejvíce žadatelů bylo z válkou postižené Ukrajiny, konkrétně 369 osob. Pochybuje snad někdo o tom, že bychom těmto lidem pocházejícím z našeho civilizačního okruhu neměli pomoci? Jak víme, dokážou se navíc velmi rychle asimilovat a naučit řeč.
A jak to nakonec loni dopadlo? Kolik lidí tady mohlo zůstat?
Minimální čísla (oproti Evropě) opět vyčteme z údajů Českého statistického úřadu. Ministerstvo vnitra přiznalo v roce 2014 jen 376 lidem mezinárodní ochrana ve formě azylu či doplňkové ochrany. Téměř třetinu opět tvořili občané Ukrajiny. Takže jsme odmítli i většinu těch Ukrajinců.
Tato čísla se letos a příští rok změní jen minimálně. Poskočit mohou třeba na dva až tři tisíce ročně. To je skutečně problém pro desetimilionovou zemi?
Přestože Evropská unie při migrační krizi selhává, imigrační hysterie, která v poslední době někdy ovládá Česko, není opodstatněná. Žádné desetitisíce a statisíce uprchlíků k nám nemíří a azyl u nás dostane maximálně pár tisíc lidí v příštích dvou letech.
Hysterie kolem uprchlíků ale bude podle všeho pokračovat. Je to politicky využitelnější téma, než například zásadní problémy naší společnosti, jako jsou vysoké daně, velké dluhy a schodky, či nejasnosti kolem důchodové reformy.
Říkejte to ale ministru Chovancovi či poslanci Okamurovi, který vycítil, že masy uprchlíků (přesto, že nejsou u nás) jsou jeho novou šancí.
