Stárnu. Dokázal jsem neodejít z besedy, kde mě těžce urážel zbožný muslim, a neřekl jsem mu, že je… „však víte co“. Zato mne středoškoláci, pro které beseda byla, dali spoustu podnětů k přemýšlení.
Studenti pražského Arcibiskupského gymnázia pozvali na besedu několik lidí, včetně mé osoby. Na jedné straně pan Muhamad Abbás z Muslimské unie a pan Petr Pelikán, arabista a honorární konzul Súdánu v Česku. Oba za muslimy. Na straně druhé exmuslim Lukáš Lhoťan, který přinesl strhující svědectví o českém islámu v několika knihách a řadě odborných článků, a konečně i já. Moderovala paní Barbora Tachecí, kvalita garantována.
Beseda probíhala v mimořádně přátelském duchu. Hned na začátku jsem vzpomněl, jak mne mírumilovní muslimové srdečně vítali vrhanými kameny až do velikosti dlažební kostky. Jednou v postsovětské střední Asii, tuším v Tádžikistánu, jednou pak v okrajové čtvrti Káhiry. Pan Pelikán je upřímný muž. Když jsem se ozval, že mne muslimové kamenovali, zřetelně pronesl do mikrofonu: „Málo!“
Když pak na něj padl dotaz z pléna, pan Pelikán zavedl řeč (jako ostatně po každém položeném dotazu) někam jinam, a pak sdělil gymnazistům, že Židé se „kinklají a blekotají u Zdi nářků“. Měl tím na mysli židovskou modlitbu. Prostě - jednoznačná urážka náboženského cítění. Sprosťárna non plus ultra, něco jako plivnout panu Pelikánovi na Korán.
Když jsem začal ječet, ať se ta osoba okamžitě omluví, vesele se smál. Tím sice plně potvrdil, co si tak myslím o člověku, který zde zastupuje súdánského diktátora. Ale zároveň odhalil skutečně děsivý antisemitismus a absenci jakékoliv reflexe u studentů. Nejenže poté, co pan Pelikán urážel Židy, nikdo nezapískal, vůbec nikdo nedal najevo svůj nesouhlas.
Ještě před realizací debaty zaslali někteří studenti a absolventi vedení školy dopis proti konání té besídky. „Hosté vyjma pana Pelikána nemají v oblasti daného tématu relevantní vzdělání a mnozí z nich inklinují k argumentaci založené na zjednodušeném, emotivním a extremistickém přístupu. Tato diskuze nad tématem v dnešní době obzvláště citlivém je prezentována jako objektivní a hosté mají působit jako reprezentativní zástupci širších názorových skupin. Tento požadavek ale podle nás není splněn.“
V Deníku Referendum jsem si pak od účastníka besídky přečetl článek. V něm píše: „Studenti by se před konfrontací s podobnými názory měli dostat k základním a pokud možno nezkresleným faktům a kontextům k jednotlivým problémům. Samotná diskuze o tématech, její obsah a konečný výsledek pak nesmí zpochybňovat nezcizitelnou jedinečnost každého člověka na základě jeho vyznání, orientace nebo kulturní příslušnosti. Má-li vyrůst nová, tolerantní generace schopná přijímat druhé a nevytvářet tak nenávistné prostředí, pak by se studenti neměli s podobnými tématy setkávat nepřipraveni. Není možné posadit je bez jakékoliv průpravy před špatně poskládaný diskuzní panel.“
A na Facebooku pak najdeme zcela explicitně: „Blekotání rabínů u Zdi nářků byla trochu zbytečná fráze, ale v daném kontextu mi rozhodně nepřišla nijak vysoce urážející.“
Když jsem v sále hodnotil při proslovech ostatních hostů náladu v publiku, tak zhruba třetina byla „se mnou“, a dvě třetiny „s panem Pelikánem“.
Suma sumárum: První, co (někteří) studenti a absolventi udělali, bylo, že se pokusili debatu zakázat. Ostře vyhraněné názory podle nich nemají na škole co dělat. Druhá věc: Když někdo z pozice muslima vyzývá ke kamenování jinověrců a uráží židovskou modlitbu, je to O.K. Rozhodně nic urážejícího. A konečně třetí hlas říká, že když už takové extremisty (a míněn jsem já, ne pan Pelikán) ukázat studentům živé, tak jedině poté, co studenti projdou školením, co si o probíraném tématu mají myslet.
Tu třetinu účastníků - studentů i pedagogů - kterou pohoršil pan Pelikán tak jako mne, fakt lituju, jaké mají studenty či spolužáky.
