Na rozdíl od mnohých politiků a spoluobčanů jsem nikdy nesdílel jejich nadšení pro přímou volbu prezidenta. Dnešní neradostný stav naší politiky, někdo by možná řekl i krize, je mim jiné i produktem této přímé volby. Český kočkopes – volba plodící silného prezidenta avšak s formálně relativně malými kompetencemi, myslím, nemá v civilizovaném světě obdoby.
Ze systémového hlediska nutno konstatovat, že přímá volba odpovídá prezidentskému systému. V naší ústavně-právní struktuře působí naprosto cizorodě. Připomeňme si, že po celé dějiny naší novodobé demokracie byl a je český stát parlamentní a nikoliv prezidentskou republikou. Kočkopes – přímá volba plodící silného prezidenta avšak s formálně relativně malými kompetencemi, myslím, nemá v civilizovaném světě obdoby. A hlavně je to semeniště zbytečných problémů, což vidíme v posledních měsících. To je jasné každému serióznímu a přemýšlivějšímu čtenáři. Proboha proč poslanci a senátoři když upravovali naši normu norem, tedy Ústavu, to tehdy udělali takto polovičatě?
Senát Parlamentu České republiky jako pojistka smysluplných právních norem, zde nevídaně selhal.
Připomeňme, že proti přímé volbě v prosinci 2011 hlasovali jen tři poslanci ODS – Rádl, Bauer a Plachý. Jejich odvaha postavit se mainstreamu by neměla zůstat zapomenuta.
České politické krize si povšiml, dokonce opakovaně, i zahraniční tisk. Například vlivný švýcarský list Neue Zürcher Zeitung již v roce 2013 trefně napsal, že „prezident Zeman usiluje rozšířit sféru svého vlivu mimo oficiální rámec jeho kompetencí“. To je velice výstižné. A proč k tomu dochází?
In media res: Díky institutu přímé volby prezidenta! Miliony hlasů z přímé volby dodaly osobě Zemana neuvěřitelnou energii pro jeho pověstný nafukovací člun Vysočina.
Přímá volba posiluje populismus
Vraťme se ale k původní podobě volby prezidenta. K volbě nepřímé. Tedy k takové, kterou jsme v Česku měli v právním řádu až do prvního října 2012, dokdy byla hlava státu volena nepřímo parlamentem na společné schůzi obou jeho komor. K systému sice ne ideálnímu (tahanice kolem volby Václava Klause nejsou zapomenuty), nicméně mnohem lepšímu než je ten dnešní! Nenechme se dále vláčet populisty a jejich iracionálními snahami. A aby toho nebylo málo, mnozí již uvažují o přímé volbě starostů a hejtmanů, což pokud nedojde k promyšlené a komplexní změně obecního (respektive krajského) zřízení, povede k dalším zbytečným zmatkům.
Pořád platí – cesta do pekel je dlážděna těmi nejlepšími úmysly, dámy a pánové.
V příštích parlamentních volbách bych proto přivítal, kdyby alespoň pravicové strany (ODS, TOP 09 a Svobodní) znovu otevřely téma návratu k nepřímé volbě prezidenta. Možná by se mohla přidat i rozumnější část ČSSD, ale to jsem patrně přespříliš velký optimista.
Na závěr svého komentáře si dovolím plédovat za to, abychom prezidenta republiky přestali vnímat jako středověkého osvíceného mocnáře. Za úvahu by stálo, zda prezident republiky (sic!) musí sídlit na Pražském hradě, nákladném symbolu feudalismu, ale to je námět již na jiný text.
Autor je právník a publicista.
