
Například bojovníci kurdské organizace YPG už podle některých humanitárních organizací vyhnali ze svých domovů na severovýchodě Sýrie kolem 10 tisíc sunnitských Arabů. Ti jsou často považováni za spojence džihádistů z Islámského státu. Jenže mnoho obyvatel arabských vesnic, kteří museli opustit své domovy, tvrdí, že s radikály kromě stejně vyznávaného sunnitského islámu nemají často vůbec nic společného. Jsou pouze obětí neustále se měnící frontové linie, na níž se ocitají už tři roky. Za tu dobu některým místům vládli vojáci syrského režimu Bašára Asada, pak nejrůznějších povstalecké skupiny, islamisté a teď někde Kurdové.
Ti se často mstí, zejména v Sýrii, za příkoří, jež na nich bylo pácháno na územích, která předtím obsadil Islámský stát. A pro svoji pomstu si vybrali právě sunnitské Araby. Některé oblasti na severu Sýrie byly totiž po dlouhá staletí tradičně etnicky smíšené – žili zde Arabové, Kurdové, ale i příslušníci některých malých křesťanských skupin (ti už byli většinou vyhnáni nebo zabiti).
Kurdové mají dnes jak v Sýrii, tak v Iráku velkou podporu Západu, protože jsou v podstatě jedinou bojeschopnou a velmi dobře organizovanou silou, jež je v některých regionech schopna čelit islamistům. Proto dostávají zbraně i výzbroj od Američanů, Francouzů, Italů, Britů a munici už mají i od Čechů.
Ovšem nepřijatelné etnické čistky, které provádějí v Sýrii jednotky kurdské organizace YPG, zcela odporují všemu, o čem vyspělé demokracie hovoří. Informace, jež například přinesl britský list The Times, dokonce poukazují na to, že někteří Kurdové si počínají při etnických čistkách stejně jako teroristé z Islámského státu.