Podvodníci si jména přispěvovatelů a částky zapisovali do formuláře s logem UNICEF.

Podvodníci si jména přispěvovatelů a částky zapisovali do formuláře s logem UNICEF. Zdroj: policejnidenik.cz

Podvodná nadace v akci: Rumunský gang stále obluzuje důvěřivé Čechy

Objevují se napříč Českou republikou i Slovenskem již více než tři roky. Předstírají, že jsou hluchoněmí. Zaštiťují se hlavičkou světové organizace UNICEF, Červeného kříže nebo nevládní organizace Handicap International. Sází na solidaritu důvěřivých Čechů, z nichž tahají peníze, které pak putují rovnou do kapes jejich gangu. I díky vzrůstající občanské iniciativě vám nyní může Reflex.cz zprostředkovat výpověď muže, který pomáhal při dopadení podvodníků.

Činnost organizované skupiny Rumunů, kteří do ulic posílají především pohledné mladé ženy a dívky, aby od kolemjdoucích vybíraly na fiktivní charitativní sbírky, byla na našem území zaregistrována již v roce 2012. Od té doby se v různých médiích objevují drobná svědectví, zprávy i fotografie podezřelých. Například na Slovensku podal UNICEF spolu s Červeným křížem a Kanceláří Světové zdravotnické organizace v tomto případě trestní oznámení ve věci podvodu a poškození cizích práv. Před těmito podvodníky varuje i Asociace neslyšících ASNEP.

Autentické svědectví z místa činu a z průběhu dopadení pro nás zprostředkoval obyvatel Prahy 2 Jiří Š. Cieslar. Na skupinku žen předstírající sluchové postižení narazil hned čtyřikrát. Poprvé se tak stalo v srpnu 2014 na lodi Tajemství u pražského Rašínova nábřeží poblíž Železničního mostu. „Na loď vstoupila hezká, asi tak dvacetiletá žena, která přede mě a ostatní hosty položila formulář s hlavičkou jakési unie pro neslyšící. Pro ty, co přispěli, měla dokonce tabulku pro vyplnění jména s výší příspěvku,“ popisuje náš svědek.

K druhému náhodnému setkání došlo po několika týdnech. Celý incident, který nakonec skončil dopadením pachatelů, se odehrál opět na Praze 2 mezi Zítkovými sady a tramvajovou zastávkou na Palackého náměstí, jen kousek od vchodu do Ministerstva zdravotnictví. „Skoro bych na ně zapomněl, ale po nějakém čase od prvního setkání jsem na internetu objevil zprávu, která varovala před podvodníky, nejspíš cizinci, kteří v Praze vybírají peníze pro fiktivní sbírku.“

Článek popisoval metody gangu, ale také jasné a zamítavé stanovisko společnosti Handicap International, kterou Jiří Š. Cieslar poznal na hlavičce formuláře, jenž se podvodníci zaštiťovali.

Tato nevládní organizace, založená ve Francii v osmdesátých letech, má dnes pobočky v mnoha zemích západní Evropy, ale také v Kanadě či v USA. Mezi její hlavní činnosti patří především pomoc v uprchlických táborech v Kambodži a Thajsku. Handicap International je také jednou ze šesti zakládajících členů Mezinárodní kampaně za zákaz nášlapných min, která získala Nobelovu cenu za mír v roce 1992. Informaci o tom, že by měla pořádat benefiční sbírku pro hluchoněmé na území České republiky striktně odmítla a od celé záležitosti se jasně distancovala. Zaštiťování se organizací, která nemá se sluchově postiženými pranic společného, je sice absurdní, ale vcelku chytré, protože běžný občan nemá fakticky šanci podvod odhalit.

Jakmile náš svědek uviděl světlovlasou, asi dvacetiletou ženu s formulářem společnosti Handicap International, která gestikulovala a naznačovala, že je hluchoněmá, na nic nečekal a zavolal policii.

„Bohužel, jakožto amatér ve stíhání zločinců jsem udělal chybu. Místo toho, abych zavolal policii někde nenápadně za rohem, jsem jí řekl, že se jedná o podvod a ať zůstane stát a počká na příjezd policie. Začala utíkat, a když viděla, že běžím za ní, rozkřičela se v cizí řeči, které jsem nerozuměl. Rozhodně nebyla ani němá, ani hluchá,“ popisuje pan Cieslar lehce dramatickou situaci, která skončila až u rohu budovy Ministerstva práce a sociálních věcí, kde žena naskočila do kolemjedoucího černého vozidla VW Golf s cizí poznávací značkou. Svědek si však stihl zapsat SPZ auta a nahlásil ji policii.

Tímto celou záležitost považoval za uzavřenou a spíše předpokládal, že policie žádnou aktivitu nevyvine. Byl prý velmi překvapený, když mu během deseti minut zavolali zpět s tím, že podezřelé zachytil kamerový systém Městské policie na pražském náměstí I. P. Pavlova. „Podařilo se jim podezřelé dopadnout a mě potřebovali k identifikaci. Nikdy bych nevěřil, že policie dokáže být takto operativní. Když mě ale hlídka vyzvedla na Karlově náměstí, aby mě dovezla na místo dopadení, a já se zeptal, jak dlouho to bude trvat, stroze mě odbyli, že prý se se mnou nesmí bavit!“

Na okraj rozhovoru se Jiří Š. Cieslar zmínil o úsměvných situacích během podání výpovědi na policii. „Inspektor mě nejdřív informoval, že mám právo chtít náhradu škody za zmeškané hodiny v zaměstnání. Vzápětí mě ale s tragickým výrazem žádal, abych to nedělal. Vnitro prý krvácí,“ dodává s ironií náš svědek. „Celé to bylo dost absurdní. Například jsem musel policii znovu nadiktovat výpověď, kterou už měl jednou zapsanou, protože nebyl sám schopný přespat text z třetí osoby do první. Jednostránkový zápis mu trval skoro dvě hodiny.“ Stejný policista pak svědkovi oznámil, že podezřelé nelze prokázat, že svůj hendikep pouze předstírá, protože se nepodařilo sehnat tlumočníka do znakové řeči.

Z dostupných informací je zřejmé, že k podobnému incidentu došlo již předtím v říjnu 2013 na pražském Andělu. Podle policejního mluvčího Tomáše Hulana byly tenkrát na služebnu převezeny dvě podezřelé ženy mluvící rumunsky. Dle očitých svědků se také prokazovaly kartičkou UNICEF, vydávali se za hluchoněmé a od kolemjdoucích žádaly finanční příspěvek.

Osobní zkušenost z loňského července má s gangem i výkonná ředitelka ASNEPU – Asociace neslyšících, Marie Doležalová. Při rozhovoru vyjádřila nejen obavy o průběh vyšetřování, ale také jisté rozčarování z postupu police. Na tyto rumunské občany narazila také na Praze 2 a poté, co ověřila, že sbírka není registrovaná, obrátila se na policii. Nejprve ji vyšetřující policista odbyl s tím, že k žádnému přečinu nedošlo a teprve po intervenci paní Doležalové, se jí policie omluvila a ujistila, že případ bude prošetřen.

Podle tiskového oddělení Policie České republiky není ale problematika falešných sbírek nijak výjimečná. Jedná se o rychlý způsob obohacení, který využívají zejména skupiny pachatelů cizí státní příslušnosti. Je tedy s podivem, že ačkoli jsou k dispozici očití svědkové a pachatelé byli několikrát přímo zadrženi, nevedla tři roky trvající vyšetřování k žádnému výsledku.

Prokázat spáchání trestného činu není podle policie jednoduché, jelikož prý pachatelé často mění své scénáře a teritoria. To se ovšem v případě tohoto gangu nepotvrdilo. Mluvčí Policie hlavního města Prahy Andrea Zoulová navíc dodává, že pokud se nepodaří dokázat, že vznikla škoda přesahující pět tisíc korun, nejedná se ani o trestný čin. Vyšetřování v takovém případě probíhá pouze na bázi přestupku a pachatelům je možné udělit jen patnáctitisícovou pokutu. Pokud pachatelé odmítnou tuto pokutu zaplatit na místě, na což mají dle našeho zákona právo, následuje správní řízení, které je již v rukou Magistrátu hlavního města a je takřka nemožné vymoci od cizinců pokutu zpětně. V případě, že se však policistům podaří prokázat obohacení konkrétní osoby o částku vyšší než je pět tisíc korun, může policie proti obviněným postupovat v takzvaném zkráceném přípravném řízení, v němž již bylo podle Zoulové několikrát docíleno i vyhoštění a zákazu pobytu.

Jenže drzost podvodných skupinek v těchto případech zjevně stoupá a ani několikero zatčení a zvýšená pozornost kolemjdoucích je od jejich počínání neodradila. Naopak se zdá, že se s příchodem letošního jara jejich aktivita opět zvýšila. Jiří Š. Cieslar na ně v posledních týdnech v centru Prahy narazil opakovaně. Jak sám přiznává, už poněkud rezignoval. „Policie situaci příliš neřeší. Vždy jsem podvodnicím sebral falešný formulář a zavolal na policii, ale znovu se za nimi hnát nebudu,“ dodává.

Další krok v boji proti podvodníkům mohou učinit samy zneužité neziskové organizace tím, že podají na podezřelé trestní oznámení. Policie by pak měla vyhodnotit, zda nebyla jednáním těchto osob naplněna skutková podstata trestného činu poškození cizích práv. Ovšem ověření solidnosti charitativních akcí zůstává prakticky na občanech samotných. Jedním ze způsobů je potvrzení jejich registrace na Ministerstvu vnitra nebo na Pražském magistrátu. Zvláště na pozoru bychom měli být před pouličními sbírkami. Například skuteční pracovníci UNICEF nikdy nevybírají hotovost na ulici. Jejich úkolem je informovat kolemjdoucí o činnosti organizace a motivovat je k pravidelné podpoře. Jestliže už některá oficiální sbírka probíhá v ulicích měst, často jí předchází informativní kampaň podpořená médii.

Na fiktivní sbírky bohužel doplácejí nejen důvěřiví občané, na jejichž úkor se obohacují podvodníci. Skutečně tragický je dopad na seriózní charitativní akce, k nimž mnoho občanů pod vlivem špatné zkušenosti ztrácí důvěru a díky tomu se pomoc nedostává těm, kteří ji skutečně potřebují.