Na prvního máje prošla Brnem demonstrace Dělnické strany sociální spravedlnosti a Dělnické mládeže, což je jejich stranický dorost. Jde o uskupení navazující na zakázanou neonacistickou Dělnickou stranu, což ostatně svou přítomností na akci potvrdil i pan Tomáš Vandas, bývalý předseda neonacistické DS.
Je naprosto nepřijatelné, aby v roce 2015 pochodovali náckové českými a moravskými městy jak v devětatřicátém Wehrmacht Polskem. Uráží mne to, pohoršuje, a plně sympatizuji s aktivisty, kteří v Brně přišli nácky zablokovat.
Je ale navíc nepřijatelné, aby v demokratické společnosti kdokoliv svévolně omezoval demokratická práva svých spoluobčanů. Takže pokud náckové, nebo jiný typ deviantů řádně nahlásí veřejné shromáždění, nesmí jim být upřeno demokratické právo shromažďovací. A policie jim musí, pokud se jejich řádně nahlášené demonstraci někdo postaví do cesty, udělat prostor. Plně sympatizuji s policisty, kteří v Brně hájili zákon a v souladu se služební přísahou se zasazovali o demokratická práva i tak nedemokratických elementů, jako jsou náckové.
S jistou radostí jsem zaznamenal, že podobně rozpolcený náhled na problém sdílejí i úřady. V Brně v prvním kole legální pochod odklonili od naplánované trasy, a tím porušili demokratická práva nácků, kteří měli trasu zamluvenou. Pak v druhém kole naopak náckům vynutili cestu - a tím došlo k situaci, kdy policie za mé peníze z daní plynuje slzákem antifašistické aktivisty. Aktivisty, kteří chtějí to, co snad každý normální člověk - společnost bez neonacistů. Aktivisty, kteří si o náccích myslí to, co já.
Jak ovšem z toho?
Myslím, že brněnskou kauzu by měli účastníci hnát před soud, a dotáhnout to až k soudu Ústavnímu. Diskuse o tom, zda mají přednost legální pochody nácků, pedofilů či kanibalů, nebo akce jejich odpůrců, není řešitelná na úrovni pivních tlachů, ale měly by se k ní vyjádřit nejvyšší ústavní autority v zemi.
