Panu Jiřímu Ovčáčkovi bych rád doporučil materiál o videobloggerkách, který vyšel před více než týdnem v Reflexu: Holky si připojí kameru na internet, sednou si na postel a hovoří. Mluvčí pana prezidenta je totiž nešťastný, že Česká televize nedávno neodvysílala živě jeho tiskovou konferenci – a tohle by pro něj bylo docela dobré řešení.
Mohl by stejně jako ty šikovné dívky mluvit, jak dlouho chce, navíc o čemkoli: O šminkách, botičkách, o akné či o svém vztahu s chlapcem. A mezitím samozřejmě sdělit i tu zásadní informaci, o kterou veřejnost tehdy údajně přišla: Že se blíží cesta pana prezidenta do Libereckého kraje. A když by s holkama prohrával ve sledovanosti, může přidat pár drbů z Hradu, případně průběžnou informaci o stavu prověrky pana Mynáře nebo o hledání Peroutkova článku. Ostatně blog má další výhodu: Když něco poplete, nevadí – holky taky nejsou neomylné a nikdo je pak nenutí dohledávat zdroje.
Postoj České televize k oné hradní tiskovce nás může ale inspirovat ještě v jedné věci. Stěžujeme si, že to, co říká pan prezident, často není moc rozumné a většinou ani pravdivé. Kritizujeme ho, že záměrně rozděluje společnost, nahrává cizím mocnostem, umetá cestu podezřelým lidem v okolí. A někdy jen zlomyslně provokuje. Nelíbí se nám to, a přitom se každá z takových provokací stane předmětem mediálních orgií, všichni to otisknou a tisíc komentátorů se k tomu neprodleně vyjádří – snad že je to snadné, vděčné a prodává se to. Monstrum uvnitř pana prezidenta si vyrábíme sami. Čerpá energii z publicity – a my mu ji dáváme. Sebevražedně napomáháme jeho strategii: Čím větší pitomost, tím větší křik v médiích i kavárnách, následně tím větší popularita v hospodách. A výsledek voleb – jak jsme se již přesvědčili – neurčuje kavárna, nýbrž hospoda, protože je větší. A pan prezident se směje.
Tak si říkám: Prostě to nedělejme. Miloše Zemana nezměníme, ale sebe bychom snad mohli. Následujme ČT a o panu prezidentovi informujme, jen když bude o čem. Když něco reálného vykoná. Ať už pozitivního, za co by mohl být oceněn, nebo negativního, za co by mohl být žalován. Myslím, že třeba česká vláda už to tak dělá – obrací se na Hrad, jen když musí. Někoho nechat jmenovat a šup zpátky dolů k řece. Parlament si taky žije svým životem. Totéž ty chytřejší univerzity, nadace, kulturní instituce. Jen médiím se Miloš Zeman hodí: Je Ivetou Bartošovou české politiky. Prodává. Neodolal ani Reflex a měl ho minulý týdne na obálce – i když jen jako držák svého mluvčího. Ale všeho do času.
Je tady jaro a po něm přijde léto: Je třeba prostříhat stromy, jet na výlet, radovat se z noční oblohy. Učiňme pokus a vypněme, co nám otravuje život. Na podzim si řekneme, oč jsme přišli.
Text byl publikován i v tištěném Reflexu č.12/2015.
