Vzpomínáte na začátek ledna a teroristické útoky v Paříži? Svět byl šokován, politici vydávali jedno prohlášení za druhým, milióny lidí tvrdily, že jsou jakýmsi Charliem (podle vyvražděné redakce satirického časopisu Charlie Hebdo). V Paříži islamističtí hrdlořezové zabili 17 lidí. Včera bylo v Tunisu zavražděno 20 osob, z toho většinu tvořili zahraniční turisté. Svět opět zpozorněl. Ale s Paříží se to vůbec nedá srovnat. Proč?
Není snad život zabitých Japonců, Italů, Poláků či Španělů stejně důležitý jako život Francouzů? Je. Ale při vší úctě nemá Tunisko takové postavení a sílu jako Francie. Ohlas a reakce jsou přesto natolik rozdílné, že to až zaráží. A je to zásadní chyba.
Teroristé totiž postupně rozvracejí další a další země, na něž většinou Západ, musíme to přiznat, v podstatě kašle. Příkladem je Sýrie, Jemen, Mali (převrat tam hasila francouzská armáda, ale problém není vyřešen), Středoafrická republika, Somálsko a další. Tváříme se, že se nás to vlastně netýká. Jistě, netýká, ale jen do doby, než zjistíme, že tyto konflikty se určitým způsobem přenášejí i k nám do Evropy.
Dnes v Sýrii a Iráku bojuje kolem 10 tisíc džihádistů, kteří mají evropské pasy. Někteří se vracejí a jsou připraveni bojovat proti západní demokracii a svobodám.
Velmi lehkovážně Evropa a svět přistoupily také k pádu diktátora Kaddáfího v Libyi. Zavládlo uspokojení, že „divoký pes severní Afriky“ zmizel v pekle. Nebralo se moc v potaz, že něco podobného bude mít dalekosáhlé následky i pro Evropu. Bylo přece jasné, že rozpad Libye a vznik mnoha islamistických a kmenových milic povedou k masovému exodu obyvatel z této země. Kam míří? Většinou do Itálie, do Evropské unie. A to se nás hluboce dotýká. Máme v Libyi už i svého uneseného občana.
Včera se vraždilo v Tunisu. Hovoří a píše se o tom, ale můžeme se vsadit, že za týden už o ničem v podstatě neuslyšíme. Pokud se tedy nebudou teroristé útoky v této části severní Afriky opakovat. Opět se nám zdá, že se to v podstatě nikoho u nás nemůže týkat. A opět omyl.
Tlak na rozvrat turistického průmyslu v Tunisku může mít za následek zvýšenou emigraci z této země, jež zamíří do Evropy. To vyvolá další problémy v soužití s muslimskými skupinami. Zvýší se tím i počet islamistů na starém kontinentu (i radikálové prchají za lepším a pohodlnějším). To zasáhne (a už zasahuje) naše svobody a oslabí euroatlantickou civilizaci. Je to postupný a trvalý rozvrat. Proto jsou útoky v Tunisku stejně vážné jako ve Francii. Ale říkejte to někomu…
