Bylo by to krásné, kdyby se o naší zemi hovořilo v cizině v souvislosti se skvělými výrobky, perfektní dopravou a službami nebo politiky, kteří nás báječně reprezentují. Trochu slávy ale zbývá někdy pouze na české sportovce. Jinak se to v poslední době hemží v podstatě jen nejrůznějšími úchylkami, pokud to tak můžeme nazvat.
Před lety se v případě České republiky do omrzení psalo o taxikářích, kteří v Praze okrádají cizince, výlety za levným pivem, prostitutkách na silnicích u hranic či výrobě drog, jež si k srdci vzali naši Vietnamci. Teď je situace poněkud jiná.
Když se píše o české politice, tak zejména o tom, že v případě západních sankcí a Ukrajiny je „proruská“ (i když ve skutečnosti úplně není). Prim v tom hrají především zprávy o Miloši Zemanovi. Pro západní média je jasně proruský, moskevská propaganda ho zase představuje jako jednoho z mála „rozumných a chytrých“ vůdců v Evropě.
Zemana si však v zahraničí všímají i kvůli jiným věcem. Byly to červené karty, jež mu na pražské Národní třídě vystavilo mnoho lidí, a „vajíčkovaná“ na Albertově před několika evropskými prezidenty. Dále, že hodně pije a kouří. Že pohrdá mentálně postiženými a že vyhlašuje „smrt vegetariánům“.
To, co se u nás někdy bere jako vtip a nadsázka, je jinde považováno za příklad hlouposti.
Do centra pozornosti nás dostal samozřejmě i masový vrah z Uherského Brodu či v pátek unesený Čech v Libyi.
Naopak případ dvou chlapců, kteří jsou v Norsku v pěstounské péči, zůstal jinde bez větší odezvy. Podobně jako Zemanovo proizraelské a prožidovské vystoupení ve Washingtonu.
Kromě Slovenska je obecně zpráv o Česku v cizině poměrně málo. Když už se objeví, tak se bohužel většinou nemáme čím chlubit.
