Vláda tento týden odsouhlasila návrh ministerstva financí na přijetí ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti. Pokud se veřejný dluh dostane na 55 % hrubého domácího produktu, bude vláda povinna předložit sněmovně návrh rozpočtu, který povede k „dlouhodobě udržitelnému stavu veřejných financí“. To zní sice ekonomicky odpovědně, ale ve skutečnosti o silnou brzdu zadlužování nejde. Vláda spíš zákonem splní další podmínku pro přijetí eura.
Podle návrhu ústavního zákona bude vláda muset přijmout „opatření,“ pokud se výše veřejného dluhu dostane na 55 procent hrubého domácího produktu. Podmínky „opatření“ má však určovat běžný zákon. A to je problém. Ústavní zákon tak vlastně bude bezzubý, protože obyčejný zákon změní jakákoliv budoucí vláda prostou většinou, nebude-li jí vyhovovat.
Tato vláda Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše v březnu loňského roku vyslovila souhlas s přistoupením k tzv. Fiskální smlouvě. To je pro Českou republiku novinka, protože minulé vlády k ní nepřistoupily. Ke smlouvě tehdy nepřistoupila kromě České republiky ani Velká Británie. Těmto zemím se nelíbilo, že by měly podléhat „fiskální unii“ a koordinaci hospodářské politiky. Nová, Sobotkova vláda si ale vytkla připojení k Fiskální smlouvě jako svůj cíl. A jednou z podmínek smlouvy je zahrnutí takovéto „dluhové brzdy“ do ústavy.
Vláda prosazením „dluhové brzdy“ sice účinně nezabrzdí růst dluhu, zato však splní podmínku Fiskální smlouvy. A o to nejspíše šlo. Kdyby opravdu měla vláda zájem na tom, aby nenarůstal státní dluh, navrhla by třeba ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu.
Kdyby bylo přímo v ústavním zákoně napsáno, že vláda musí předkládat Parlamentu rozpočet, kde budou výdaje rovny příjmům, pak by vlády opravdu musely hospodařit s vyrovnaným rozpočtem.
Pro zavedení eura je i prezident Zeman, i vláda. Jediný, kdo euro nechce, jsou občané. A to by si měli ústavní činitelé uvědomit, jestli chtějí být znovu zvoleni.
