Sundejte z Národního muzea plakát Václava Havla, vyzvala komunistická zastupitelka Marta Semelová radu pražského magistrátu. Podle ní totiž, pokud se někomu jevila nevhodná výzdoba k oslavě čínského roku kozy na Staroměstském náměstí, pak je Havel na budově muzea stejně nevhodný. Tento návrh je ale nestoudný a odporný už ze své podstaty.
Komunistka Semelová převzala standartu nevkusného, někdy až lidsky nepřijatelného chování, po bývalém předsedovi KSČ(M), Grebeníčkovi juniorovi. Toho taky hanba nefackovala, když řečnil o komunistických ideálech v českém parlamentu a přitom jsme my všichni věděli, že kvůli podobným ideálům jeho táta jako dozorce týral v 50. letech politické vězně elektrickým proudem. Bestialita, která normálnímu člověku vyráží dech.
Grebeníčkova nástupkyně si s ním v ničem nezadá. Připomeňme si její nejstrašlivější výroky:
Přiznání komunisty popravené Milady Horákové nebylo soudem a estébáky vynucené. Srpnová okupace a zrada českého národa komunistickými představiteli v roce 1968 byla podle Semelové „internacionální pomocí“. Podle ní by taky bylo „objektivní“, aby si žáci po debatě s politickými vězni vyslechli i verzi komunistických exponentů. Semelové vůbec vadí angažmá Konfederace politických vězňů ve výuce na základních a středních školách. Na výuce mladé generace by se prý měl podílet Fučíkův klub, protože „žáci by se měli dozvědět více o dobrých skutcích z dob komunistické vlády“.
Komunistům se věřit nedá
Jednou komunista, navždy komunista. Nevěřme jim, že se změní. To byla největší chyba Václava Havla, že po revoluci neprosadil jejich zákaz. Teď se mu to po smrti jakoby vrací. Jak je patrné, komunisté jeho velkorysost a projevy humanity považovali za slabost. Proto je víc než kdy jindy třeba se podobným excesům komunistických poslanců a zastupitelů tvrdě postavit.
Komunisté zneužili oslabení mravní integrity českých lidí, zesláblých a vyčerpaných po druhé světové válce, a zavedli tady krutovládu. Teď komunisté (a nejen ti v KSČM) cítí, že rodiny jsou po ekonomické a politické krizi frustrované, že by jim zase alespoň část lidí mohla uvěřit jejich jednoduché recepty řešení. Podívejte se proto na svědectví politického vězně Pavla Hubačky, který na vlastní kůži zažil brutální metody Aloise Grebeníčka a ony „jednoduché recepty komunistů“ na řešení.
Mučili vězně elektřinou - Abeceda zločinů komunismu
Jedním z mnoha postižených byl Pavel Hubačka. Pochází z Dolních Bojanovic na Hodonínsku, kde byl po válce náčelníkem Orla. Působil i ve skautském hnutí, po jeho zákazu se zapojil do protikomunistického odboje. Jeho kolegové se pokusili unést příslušníka bezpečnosti Aloise Dyčku, ten však v přestřelce zahynul. Při následných represáliích byl Hubačka 6. ledna 1950 zatčen a opakovaně mučen v obávané vyšetřovně StB v Uherském Hradišti. Hubačka po výsleších skončil s přeraženou sanicí, třemi vyraženými zuby a přeraženou hrudní kostí. Ten nejhorší výslech trval tři noci. Poté byl odsouzen na třicet let vězení, na svobodu se dostal po patnácti letech.
Ani velitel Hlavačka, ani jeho podřízený Grebeníček nebyli nikdy za mučení vězňů odsouzeni. Přestože případ Aloise Grebeníčka, který byl obžalován už v roce 1997, patřil k ostře sledovaným, soudkyně Radomíra Veselá (bývalá členka KSČ) jej nedokázala dostat do soudní síně. Grebeníček se tak vyhýbal soudu až do roku 2003, kdy zemřel.
Semelová ne!
Nevážená paní poslankyně Semelová, i z těchto důvodů je Havla nutné nechat na Národním muzeu jako připomínku až od okamžiku, kdy v této zemi umře poslední stalinista. Rozumějte, poslední komunisté, kteří se zaprodali totalitní moci. Zatímco nacisté za válce likvidovali cizí národy, komunisté v době míru likvidovali občany vlastního národa. A to nesmí být ani pro další generace zapomenuto.
Na některé zločiny komunistů se podívejte zde:
