Skutečně to někoho překvapuje? Vážně? Pak je ještě naivnější, než se zdálo. O co jde? Hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury se rozpadá v přímém přenosu. Jenže to tušil každý už v době, kdy Okamura vstoupil do politiky. Žádnou stranu totiž nezakládal, pouze představil jeden ze svých dalších podniků. A byznysplán měl a má skutečně skvělý. Vydělá na tom však pouze on sám.
Úsvit není nic jiného než pobočka jedné z mnoha firem Tomia Okamury. Princip je stejný, na kterém vtrhl do politiky i guru Věcí veřejných Vít Bárta, ten se jen šikovněji tehdy zamaskoval televizní hvězdou jménem Radek John. Výsledek je ale v podstatě stejný.
Volič se nechá nachytat (kolikrát se to ještě zopakuje?) na řízná hesla, nesplnitelné sliby, na kritiku korupce, na hlouposti, jež nemají se životem v podstatě nic společného.
Jak může fungovat parlamentní strana, do níž Okamura pustil pouhých devět členů? Důvod má pro to jasný a jednoduchý – o moc a peníze se dělit s nikým nechce. Budiž. Jenže jak tomu může někdo uvěřit a vhodit do urny lístek se jménem Úsvitu? To je absurdní a nesmírně naivní.
Štěstím vlastně je, že s Okamurou nikdo nešel do žádné koalice, že ho nikdo nezval do vlády. Pokud by se tak stalo, řešíme už další pád vlády. To je i vysvětlení pro budoucnost, zda mu ještě věřit, či nikoli. Je to seskupení (dnes asi už jen samotný vůdce a pár lidí), které nemá jakýkoli koaliční potenciál, a proto nedokážou vůbec nic prosadit. Je to tedy nevolitelná formace, hnutí, strana nebo jak vlastně soukromou Okamurovu firmu nazvat.
Takže co nám z pana Okamury zbude? Věty o tom, jak bude u mešit venčit psy a prasata, či jeho rychlořeč o čemkoli a kdykoli. Pak postupně už jen –kamura, -mura, -ra. A pak už nic.
