Vláda vedená premiérem Sobotkou je u moci 14 měsíců a největší rošády v ní dělá šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Může to vypadat jako akční přístup, kterým se snaží vyřešit problémy, ale v politice to představuje i dvojsečnou zbraň. Při rychlosti, s níž ministr financí mění své lidi, se může za několik let stát, že bude nacházet stále méně schopných osobností, jež s ním budou chtít v politice působit.
Babišovým významným koněm měl být v kabinetu ministr dopravy Antonín Prachař. Alespoň to tak vicepremiér několikrát prezentoval po volbách koncem roku 2013. Prachař ale nevydržel ve funkci ani 10 měsíců a vršil jednu fatální chybu za druhou. Přišel jako odborník, odešel jako spráskaný pes. Nahradil ho šéf firmy Skanska Daniel Ťok. Ten nastoupil razantně, ale v posledních týdnech jako by se po něm slehla země.
Andrej Babiš mimochodem prezentoval Prachařův konec jako vlastní rozhodnutí ministra, on prý s tím neměl nic společného. Jistě tomu všichni věří. Navíc totéž se právě teď odehrává v případě končící ministryně spravedlnosti Heleny Válkové. „Myslím, že to není o odvolání, ale o tom, že ona sama dospěla k tomu názoru, že tu svoji misi splnila,“ uvedl Babiš k brzké rezignaci Válkové. Pravda je však taková, že ministryně dlouhodobě čelí kritice kvůli neplnění legislativního plánu i své personální politice. O tom na veřejnosti ale Babiš moc nehovoří. Přitom za „své“ ministry nese zodpovědnost.
Ministra obrany Martina Stropnického sice ještě pořád drží ve funkci, ale není úplně spokojený s jeho prací pro samotné hnutí ANO, což dal jednoznačně najevo.
Vše se to navíc odehrává před sjezdem ANO, což je jasný signál, že Babiš čistí své okolí, aby bylo každému naprosto jasné, že v hnutí velí pouze a pouze on.
Pokud jde o personální rošády, tak ještě předtím vyslal do Bruselu na post eurokomisařky Věru Jourovou (tím se zbavil v hnutí populární političky) a dosadil energickou, ale veřejnosti málo sympatickou Karlu Šlechtovou na post šéfky resortu ministerstva pro místní rozvoj.
Podivnou věc provedl i s europoslancem Pavlem Teličkou, který má dělat „stínového ministra zahraničí“. Je ve světě naprostou raritou, že koaliční strana chce stínovat vlastního vládního partnera. To dělá vždy opozice. Skládají se ale z toho puzzle Babišova tlaku na ČSSD a premiéra Bohuslava Sobotku, protože příštím vítězem sněmovních voleb by mohlo být právě hnutí ANO. Alespoň tomu nasvědčují všechny průzkumy.
Jenže do voleb je ještě daleko a budování Babišova politického impéria nemusí probíhat podobně, jak to on sám znal z byznysu. Chce sice řídit stát jako firmu, ale politika není firma. Pokud se však firmou stane, přijdou pouze problémy, neshody a skandály.
Andrej Babiš to navíc vše pepří vytrvalým personálním průvanem, drží lidi pod tlakem a v šachu. Je proto velkou otázkou, zda s ním bude chtít za pár let vůbec někdo politiku ještě dělat.
