Tomio Okamura před několika dny vyvolal vlnu mediálního zájmu článkem, v kterém popisoval, jak se má český občan údajně bránit islamizaci. V úvodu textu napsal, že „je naší povinností chránit historický odkaz našich předků, naše kulturní tradice a především demokratický způsob života“.
Ovšem samotný návod pana poslance z nás racionálních odpůrců islámu dělá totální idioty. A rozhodně není ukázkou demokratického způsobu života, ale skutečné netolerance a ukázky naprosté neznalosti problematiky islámu.
Neznalost neomlouvá
Tomio Okamura není autorem samotného textu. Text napsal jeho stranický kolega Mgr. Jiří Kobza, člen grémia hnutí Úsvit za Středočeský kraj, diplomat, který žil více než 10 let v islámských zemích mimo jiné jako vedoucí české ambasády v Íránu. O to více mne neznalost problematiky islámu a vyslovená demagogie onoho textu udivuje.
Vezměme si například návod Okamury jak poznat pravého islamistu: „Islamisty poznáme na ulici snadno podle jejich ostentativního zdůrazňování svého muslimství oblečením, délkou sukní u žen a délkou vousů u mužů.“ Strávil jsem mezi českou muslimskou komunitou více jak 12 roků a z osobní zkušenosti vím, že jen velmi málo islamistů nosí vousy a mnohé islamistky se ani nezahalují. Naopak mnozí umírnění muslimové chodí oblečeni přesně tak, jak Okamura popisuje islamisty a co je nejhorší - v Čechách chodí s plnovousem i pravoslavní křesťané či židé a křesťanky či židovky zase často volí dlouhé sukně. Obě tyto skupiny zde potkáte častěji než muslimy.
Také zkušenost západoevropských bezpečnostních složek ukazuje, že mnozí islamisté si záměrně holí vousy nebo nechodí do mešit, jen aby nebyli poznat a mohli tak snáze provádět svou podvratnou činnost.
Okamura dále píše: „Můžeme s nimi diskutovat o tom, proč když je islám náboženství míru, jak tvrdí, proč neodsuzují veřejně a hlasitě zvěrstva a celé to šílené zabíjení.“ Čeští muslimové, včetně skupiny Sharia4czechia podezřívané naší tajnou službou z radikalismu, veřejně a hlasitě mnohokrát odsoudili zvěrstva páchaná například takovým Islámským státem ve jménu islámub Uvádí to i na svých webových stránkách. Tvrdit, že radikální činy svých souvěrců muslimové neodsoudili (byť si ve skrytu duše mohou myslet asi něco jiného) je další neznalost.
Další návod je neméně vtipný. Okamura v článku radí: „Můžeme chovat pejsky a prasátka jako domácí mazlíčky a chodit je venčit do okolí jejich center, mešit.“ Za celou dobu, co jsem působil v Brněnské mešitě, jsem byl skoro každodenně svědkem toho, jak lidé venčili psy kolem mešity. Kolem mešity je totiž trávník, lide si vždy vzali případná psí hovínka a vyhodili je. Muslimům venčení psů nevadilo, když si lidé v souladu se slušným chováním psí exkrementy posbírali. Sbírání hovínek patří do kodexu slušného chování - chce snad Okamura nabádat lidi, že se mají chovat neslušně? Způsobem, který by nesklidil potlesk ani před poslancovým domem?
Výzvou Okamury a Kobzy k tomu, aby lidé chodili provokativně venčit psy k mešitám, a případně tam nechávali psí hovínka, či tam posílali bezdomovce, by se mohli inspirovat i odpůrci křesťanů či židů. A to je tragédie Okamury a některých jiných odpůrců. Ať již ze své naivity a neznalosti problému, nebo z pouhé touhy po mediálním zviditelnění, ženou křesťany a židy do spojenectví s islámem. Protože vulgární a perzekuční útoky na muslimy dnes, by se zítra mohly přihodit i židům či křesťanům. A tak mnozí z věřících vidí menší zlo ve spojenectví s islámem než s těmi, co otevřeně ukazují, že židé a křesťané jsou po islámu na řadě.
Nesmysl za nesmyslem
Mnohem kontroverznější je Okamurova výzva, že „můžeme svůj nesouhlas vyjádřit i obchodně, nekupovat si v jejich krámech kebaby ani mobily, prostě vůbec nic a neměnit u nich peníze, je to vedlejší zdroj financování rozmachu islámu“. Co naplat, že má Okamura částečně pravdu a mnozí z muslimských obchodníků opravdu financují šíření islámu v České republice. Šíření islámu není u nás trestné, a byť Okamurovo prohlášení také není trestné, zavání duchem nacismu a rasistických norimberských zákonů. Šéf Úsvitu tak spíše muslimům pomáhá, když z nich dělá „chudáčky“, kterým chtějí ubližovat jako židům za nacistů.
„Mějte na paměti základní pravdu, že oni nemají žádnou toleranci k nám“, tvrdí dále Okamura. Znám mnoho muslimů, kteří jsou tolerantnější než mnozí z Čechů. Nic na tom nemění fakt, že základní zdroje islámu jsou vůči nemuslimům diskriminační. Mnozí muslimové si však z islámu berou jen to, co chtějí a násilí obsažené v islámu zavrhují. Těm patří označení „umírnění muslimové“. Okamura ovšem házením všech muslimů do jednoho pytle odrazuje ty umírněné od spojenectví s námi a spíše je žene k těm radikálním.
Na sociální síti Facebook již vznikla i skupina Kebab pro Tomia, která má v tuto chvíli již přes dva tisíce podporovatelů. Okamurovi se podařilo svou přízemní a hulvátskou výzvou nahnat na stranu islámu i lidi, o kterých hodnověrně vím, že se staví k tomuto náboženství kriticky, ale nesnáší hulvátství a debilitu.
Byť jsou v dlouhém Okamurově textu nanael i rozumné návrhy jak islamizaci čelit, jako celek může být text označen za blábol, který skutečným racionálním odpůrcům islámu uškodí. Nakonec to bude je islám a islamisté, kdo Okamurovi za jeho činnost poděkují, protože jim ve skutečnosti víc pomáhá, než škodí.
I sami muslimové využili příležitost a v reakci na Okamurova slova sdělila skupina Sharia4czechia, že je „islamizace zcela legální, reálně možná a věříme, že i prospěšná. Kdo chce, tak uvěří – a kdo nechce, tak neuvěří. To není naše práce, my jen informujeme a varujeme, aby lidé nezapomněli na skutečný smysl života“.
Je tedy docela dobře možné, že mnohý muslim dnes volá: Okamuro, bravo jen tak dále! Alláhu akbar!
Lukáš Lhoťan je bývalý muslim a autor knih Islám&islamismus v České republice, Ježíš Kristus&islám. Od roku 1998 do roku 2010 spolupracovník předsedy Ústředí muslimských obcí v České republice Muneeba Hasana Alrawiho, do roku 2012 člen Muslimské obce v Brně, absolvent poutě do Mekky, vzdělávacích kurzů o islámu saúdskoarabské World Assembly of Muslim Youth, absolvent studijního pobytu v USA The International Visitor Leadership Program (2010).
