Hádali se o platy poslanců. Jedna sekta chtěla platy hodně zvýšit a ani se nestyděla. Maskovala to nečitelnou právnickou mantrou, že to jinak nejde a že ty platy vyskočí nahoru jaksi samovolně a bohužel nezadržitelně, protože se to nějak popletlo.
Z druhé sekty táhl okatý populismus – chceme platy poslanců pokud možno co nejnižší, abychom se zalíbili voličům. Za to, že se samovolně proti naší vůli mohly zvýšit, za to bohužel mohou ti druzí. Tak se obě party rvou. Dohromady se to jmenuje ČSSD.
Jazyková kouzla
Sociální demokracie se v jednom městě spojila se stranou, s níž se nikdo slušný nespojí. Dotyční socialisté chtějí být na radnici za každou cenu. Vedení ČSSD je za to chce vyloučit, krajské vedení to odmítá, ti dole ve městě podivně říkají, že mají s onou stranou mnoho společných programových bodů. To je mnohem horší, než kdyby říkali, že se s ní spojují z důvodů mocibažných.
Kritizují svého prezidenta, ale zároveň ho chtějí jazykovými kouzly vydávat za spojence. Kotrmelce ministra Zaorálka jsou tak kuriózní, že připomínají logické spletence předsedy ČSSD a premiéra Grosse. Výrok, že politika vlády směrem k Ukrajině prezidentovy výstřelky lehce unese, protože je pevná a jasná, by si Zaorálek měl dát pozlatit, kdyby ovšem věděl, jak se pozlacují slova, co mu vyletují z úst.
Bez držadel
ČSSD jede na hadu bez držadel. Před veřejností si ubližuje, topí se v hádkách, které nic jiného neznamenají než jen snižování důvěryhodnosti sociální demokracie u voličů. Myslí si ČSSD, že šavlovačky o platy poslanců a další kauzy voliči neprohlédnou?
Veřejnost chápe, že si poslanci chtěli pořádně zvýšit platy, a žádné Sobotkovy výklady jí to nevymluví. Naopak, ta část voličů, jež je na platy háklivá, se zas rozčílila. Hrabou a jen hrabou, volala. Je to pro ČSSD důležitá voličská skupina a v tom rozčilování ji sociální demokraté už léta cvičí. Výcvik se nyní obrací proti nim. Je také mnoho voličů, kteří nesnesou rasismus, náckovství, pouliční kravály a násilnosti. Z koalice sociální demokracie a rasového extremismu musí být zděšeni.
ČSSD postupuje ve své sebelikvidaci podobně jako ODS. Stejně slepě se dopouští nesmyslných zápasů za zhoršení své pověsti. Obdobně se odpojuje od svých voličů. Předvádí jim nestravitelné kousky, jako by už v budoucnosti neměly přijít žádné volby.
Sociální demokraté se vášnivě hrdlí o radnici v jedné obci a nechápou, že stranu poškozují v celé republice. Mají silnou vládní většinu ve sněmovně. Zeman má jinou zahraniční politiku než oni. Zapírají to zbytečně. Každý vidí, že si je prezident bez zábran maže na chleba a že po hostině se Zaorálkem zbudou u stolu jen jeho boty.
Jejich korupčníci
Před příštími volbami je čeká hlavní úskalí: jejich korupčníci. Slavný hejtman Rath a jiní a jiní, které teď pěchují pod koberec, jako to dělávala ODS. Pokud protikorupční aktivita opravdu poběží, musí si logicky znovu najít náhlého milionáře Grosse.
Výklady, že to nebyl sociálně demokratický hejtman, ani u tohoto vyčichlého případu nezaberou. Naopak, až protikorupčníci jeho zbohatnutí řádně rozmotají, kauza vzplane v plné kráse. ODS udivovala lhostejností, s níž se řítila do zkázy ve stále se zrychlujícím pádu. Je nevysvětlitelné, proč ji ČSSD napodobuje. Odpojují se socialisté od skutečnosti stejně slepě, jako to udělala ODS? Umírají zevnitř, jako by i oni chtěli podpořit nesprávnou teorii, že politické strany končí a že je nahradí různá hnutí s jejich vlastníky v čele?
Majitel ANO pan Babiš může vývoji jen s potěšením přihlížet. Zatím vše běží skvěle. K rozkladu ČSSD a k postupné ztrátě její obliby nemusel přiložit ani smítko. Jako si sama nasekala česká pravice, sekají se nyní po vlastním zadku socialisté. Babiš má jednoduchou, zato suverénní a klidnou nabídku: levice, pojďte pod má křídla, já to vše opravím. Pro voliče socialistů je to nabídka lákavá, tak jdou.
Babiš má ovšem tutéž nabídku i pro opačný směr: jen u mě najdete pravicovou poctivost. Příští volby vynesou nahoru velké a silné „hnutí“, akciovou společnost s jediným akcionářem. A hemžení maličkých zmatených a bezmocných stran v úpadku.
Z úpadku a politické slepoty ČSSD a zkázy ODS nemůže mít radost ani jejich největší politický nepřítel. Demokracie v dnešní podobě potřebuje nejméně dvě velké demokratické strany, jednu napravo, druhou nalevo. Když bude jeden vlastník hnutí řídit stát, demokracie to nepřežije.
Text vyšel původně v tištěném Reflexu č.49/2014.
